Emanuel Tocháček (8. 12. 1889 v Křtěnově u Olešnice – 16. 1. 1973 v Letovicích) byl rodem a celým svým dlouhým životem spjat s jižní Moravou a se včelami. Přivedl ho k nim jeho otec. On sám pak včelám doslova propadl, hlavně poté, kdy se dostal na faru v Trstěnicích u Znojma, kde je mohl poprvé začít chovat samostatně. Když se v roce 1922 stěhoval do nedalekého Hrádku, doprovázelo ho už přes dvacet včelstev. Traduje se, že si ho tam jeho církevní nadřízený považoval, protože byl na rozdíl od svých předchůdců raději u včel než v tamních vinných sklípcích.
Už za dva roky ho kněžská služba zavedla do Lančova u Znojma, kde žilo hlavně německé obyvatelstvo. Následovaly roky plně poznamenané politickou situací. Nejdříve měl jako český vlastenec potíže s rostoucím vlivem nacistů v pohraničí. Tomu sice unikl po roce 1938 přesídlením do Divák a poté do Radkovic u Hrotovic, ale po 2. světové válce při nástupu nového režimu se opět potýkal s problémy. Tentokrát kvůli svému duchovnímu povolání, což odporovalo komunistické ideologii. Tři roky například trvalo, než se domohl v Lančově, kam se po roce 1945 vrátil, restituce svého včelína. Když k tomu připočteme vážné plicní onemocnění, je obdivuhodné, do jaké míry byl aktivní.
Díky svým praktickým znalostem a neúnavnému studiu odborné literatury se stal nepřehlédnutelnou osobností včelařského oboru v rámci celého tehdejšího Československa. Byl velkým propagátorem chovu kraňského plemene včely medonosné (Apis mellifera carnica). Sám choval proslulý kmen 47 Quida Sklenara vyšlechtěný v zemi tehdy nepřátelské socialistickému bloku, v Rakousku. Pro kraňskou včelu se rozhodl po velkém úhynu, který zaznamenal na konci 20. let, přičemž ji začal sám intenzivně šlechtit. Několik matek mu údajně propašovala z Rakouska jeho hospodyně těsně předtím, než byla jako Němka odsunuta. Jeho chov včel byl přímo vzorový, takže se k němu sjížděly všemožné exkurze.
To, že si nechtěl nechat získané zkušenosti jen pro sebe, dokládal svými články a knihami. Nejdůležitější bibliografii uvádíme na konci tohoto článku. Z čistě včelařských titulů je třeba vyzdvihnout jeho podíl na Malé včelařské encyklopedii z roku 1954, kterou má mnohý včelař dodnes ve své knihovně a čas od času v ní hledá rady. Emanuel Tocháček se však věnoval také beletrii. V rozsáhlém vesnickém románu Amerikánka najde čtenář nejen poetické pasáže týkající se včel, ale také názory na víru a vztah k Římu, úvahy o češství, a dokonce milostnou romanci včelaře Eduarda Sovy zvaného Edyn Křížův s „Amerikánkou“ Terezkou Hanusovou.
Emanuel Tocháček zemřel uprostřed ledna ve svých 83 letech při přípravě rámků na novou včelařskou sezónu. Včelky schoulené v zimním chumáči ho provázet na poslední cestě nemohly. Ale četní včelaři, vděční za vše, co jim předal, ano. A je na místě si připomenout odkaz Emanuela Tocháčka i dnes – pamětní deskou na lančovské faře, kde měl tolik let své úly.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org (heslo Emanuel Tocháček)
Výběr z bibliografie Emanuela Tocháčka podle Souborného katalogu Národní knihovny v Praze:
1. GEISLER V., LISÝ E., ROŠICKÝ M., SAVVIN J., SVOBODA J., TOCHÁČEK E., VÍTEK J. Malá včelařská encyklopedie. Praha, Státní zemědělské nakladatelství, 1954, 598 str.
2. SAVVIN J., ŠKVAŘIL V., TOCHÁČEK E. O včelách a včelařství: Malá včelařská encyklopedie. 2. vyd., Milotice nad Bečvou: Milotický hospodář, 1947. 372 str.
3. TOCHÁČEK E. Amerikánka. 1. vyd., Přerov, Nákladem Společenských podniků, 1944. 400 str.
4. TOCHÁČEK E. Povídka o Petru Rysovi. 1. vyd., Přerov, Společenské podniky, 1943. 138 str.
