O včelách a skanzenu

Marie Šotolová, Petr Texl

7/2022, strana 39

Kdy jindy cestovat po vlastech českých než v létě? Turisty většinou potěší romantické hrady a zámky, oko včelařovo ale spíš než čínský porcelán, renesanční truhlice a vzácné olejomalby, potěší „obyčejný“ úl, starobylá dřevěná klícka na matku, anebo řada medometů. Podobné hody nabízí skanzen v Přerově nad Labem.

Posláním skanzenů je soustředit a uchovat vzácné ukázky původní venkovské architektury regionu. Někde jde o pár prázdných chalup, jinde o desítky objektů, které navíc skrývají zemědělský inventář a dávné vybavení vesnických staveb. Právě tak je koncipované Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem, které je pobočkou Polabského muzea v Poděbradech. A co víc! V areálu volně stojí včelín, úly, ve dvousetletém špýcharu z Vlkavy je rovnou celá včelařská expozice.

Jak nám prozradila vedoucí etnografka PhDr. Jana Hrabětová, řada věcí se sem dostala proto, že se v její rodině včelařilo, takže památky na rolnické včelařen ráda přijímala a sama vyhledávala. Oblast měla navíc štěstí na výtečnou včelařskou osobnost, profesora Františka Hesse, jehož pozůstalost sbírku obohatila o zajímavé exponáty a archivní dokumenty. Ty jsou dnes uloženy k badatelskému studiu v poděbradském muzeu a dávají do značné míry nahlédnout do zdejšího včelařského spolku.

Dnes už historické včelařské pomůcky, které sloužily našim dědům a někdy ještě otcům, jsou přímo v přerovském areálu. Abyste viděli všechny úly, musíte projít celý skanzen. Vzhledem k tomu, že na dvou hektarech nabízí lákavou prohlídku čtyř desítek staveb, často od podlahy ke stropu zaplněných nejrůznějším nářadím, nádobím, textiliemi, fotografiemi a tak dále, je třeba počítat s dostatečným časem. Ale to my včelaři známe od svých svěřenkyň, že spěchat není dobré.

Kláty, Budečáky, Universály, úly dřevěné či slaměné, vás, pokud se sem vydáte alespoň ve dvou, jistě přivedou k vzrušené diskusi, v čem je nejlépe včelařit. Nad drobnými včelařskými pomůckami uloženými ve vitrínách přímo ve vlkavském špýcharu si pak můžete lámat hlavu, jak se přesně používaly. Anebo se jen tak těšit z jejich půvabu a mnohdy dokonalého řemeslného zpracování.

 

 

 

Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem je otevřeno denně mimo pondělí od 9.00 do 17.00 hodin. Muzeum pořádá různé jednorázové akce, které zveřejňuje na stránkách www.polabskemuzeum.cz. Zde také můžete spustit virtuální prohlídku skanzenu. 

Mapa areálu přerovského skanzenu.

V horní komoře špýcharu z Vlkavy je včelařská expozice.

Ve vitrínách jsou desítky pomůcek k chovu včel, zpracování jejich produktů a také různé unikáty, jako například speciální česno vyvinuté včelařem-vynálezcem prof. Františkem Hessem z Poděbrad (úl uprostřed vlevo dole).

Řadu informací o včelařství získají návštěvníci z panelů. Včelařům zřejmě bude vrtat hlavou rozměr buněk na lisu mezistěn uprostřed lavice, který je ve srovnání s dnešními matricemi výrazně menší.

Otevírací pozorovací úlek poděbradských včelařů je takovou malou perlou expozice.

Nemusíte být profesí učitel, aby vás okouzlil snad sto let starý výukový plakát.

V expozici jsou bohatě zastoupené formy a vykrajovátka na perníky. Kvitovali jsme, že jsou vedle nich pozitivy, takže je výsledný tvar okamžitě patrný. Ze skanzenu si můžete odvézt také dávné perníkové recepty.

Pouť za úly pod širým nebem zahajuje hned za vstupem do skanzenu replika včelínu z Pátku u Poděbrad, v níž jsou originály různých úlových typů z konce 19. století.

Špalkový úl ze 40. let 20. století můžete prozkoumat i uvnitř.

Půvabný malovaný dvoják budí pozornost stejně jako jeho slaměný soused.

Při pátrání po úlech v areálu minete pod špýcharem známé konve na med, které někteří starší včelaři ještě nedávno používali. Ano, i to je historie a než něco vyhodíme, měli bychom se zamyslet, zda by to už nepatřilo do muzea.

Úly a včelín, dokonce se zachovanými rámky, objevíte také na úplně opačném konci skanzenu, než je „včelařský“ špýchar.

Tyto vyřezávané kláty byly zhotoveny podle starých vzorů.