Nemluvě o zběsilém běhu času u včel. Před chvílí jsme vytahovali ze skříní včelařské klobouky na novou sezonu a teď je po medobraní. Letos ovšem bylo eňo ňůňo, alespoň podle ohlasů, co dorazily do redakce. My osobně si také nestěžujeme.
Tedy já trochu jo. Majíc málo včelstev, vytáčíme ručně na mini medometu upraveném sousedem, co si se vším jako správný kutil poradí, a to pomocí nejneočekávanějších věcí. Takže kovové nohy našeho levného medomedu opatřil gumovými návleky určenými na konce berlí. Fungují naprosto spolehlivě. Medomet se přisaje k dlažbě a nehne se ani při nejzběsilejším točení klikou. Potíž je v tom, že gumy vždycky někde založíme a nenajdeme. Takže rok co rok začínám medobraní cestou do zdravotnických potřeb, kde se dožaduji náhradního dílu k berlím. Letos přišlo to, co jednou přijít muselo. Krytky došly. Vidina, že třínohý medomet bude buď na jednu nohu bez gumy kulhat, anebo bude stát rovně se svlečenými kovovými nohami, ale poškrábe podlahu, mě přiměla k pouti od jedněch prodejen pro invalidy k druhým. Na předměstí byly, uf, uf, uf, ještě k mání, tak jsem si jich koupila celou krabici, aby mi vydržely až do smrti. Prodavačka se ptala, v kterém velkém zařízení pracuji, že mě nezná. Neprozradila jsem se, to dá rozum.
Medobraní tedy proběhlo v normálním režimu. Medomet s berlojdními nožkami jsme na spojovacím dolním kříži jako vždy zatížili proti výkyvům několika patnáctikilovými kotouči z činek, což je pro změnu vychytávka mého muže, kterému zbyly z jeho benchpressového období a točili a točili. Respektive točil on, co mu stále ještě namakané svalstvo dovolovalo, já odvíčkovávala a starala se o setrvalý přísun kyselých okurek a nakrájené klobásky, anžto chutě medu jsme měli už za chvíli dost. Však to znáte sami.
Teď už se proto můžeme, stejně jako vy, těšit v medárně z pěkně vyrovnaných plných sklenic. Jediný rozdíl mezi námi je v tom, že my nově nabytý čas použijeme k psaní článků do Moderního včelaře a vy k jejich čtení. Tak ať se vám líbí.