Na půdě nad modlitebnou, v zahradě, a dokonce i na chatě sdílí prostor s nejméně 350 000 spolubydlícími, jak nazývá včely, jejichž chovu se doma všichni věnují, kromě ní.
Proč tedy o Fany píšeme? Protože připravila o včelách půvabnou výstavu. Na vernisáži jsme měli radost, že včely okouzlují i slečny, co se jich tak trochu bojí. Fany ráda výtvarničí a hmyz ji svou rozmanitostí, tělesnou složitostí a barvami vábí, aby ho zachytila. „Na to, aby vznikl linoryt, koláž nebo kresba, nepotřebujete být včelařem a mít se včelami fyzický kontakt,“ říká. Přesto ji včelky do svého světa začínají vtahovat a o medonoskách si začala vyhledávat nejrůznější zajímavosti. A také se naučila plést košnice.
Jak všichni víme, včelám je snadné propadnout a kdoví, zda si Fany za pár let nepořídí svůj první včelařský klobouk. Zatím „jen“ udělala výstavu, která v září odhalovala v Akademické knihovně včelí žití studentům Jihočeské univerzity.
