Po pár stránkách mi začalo být jasné, že tentokrát to bude jinak, a brzy jsem zjistil, že jsem byl s odhadem úplně mimo.
Günter Friedman předkládá a diskutuje problémy, které nás včelaře tvrdě dohánějí a před nimiž už přestává být kam uhýbat. Ztrátu vitality včelstev v posledních desetiletích a s tím spojený nejhmatatelnější úkaz, to znamená propad po generace plynoucího medného výnosu, a to v takřka v celé Evropě, můžeme přičíst na vrub „těm druhým“: zemědělcům, špatnému hospodaření s půdou a úbytku pastvy. Jenže kniha ukazuje, že stejně tak „my“, tzn. včelaři, na tom neseme nemalý díl viny svým přístupem ke včelám a technologií jejich chovu. Je nutné změnit paradigma a začít včelařit jinak, než jak jsme to v posledních více než sto letech pohodlně činili.
Knihu napsal zkušený profesionální včelař a nenajdeme v ní návody, jak držet rozpěrák nebo zapalovat dýmák. Jednotlivé části knihy – stanoviště, úly, rozmnožování včelstev, metody odchovu matek, selekce, včelí dílo, vosk, med, Varroa destructor a jeho tlumení – obsahují oddíly „Co potřebuje včela“ a „Co chce včelař“. V nich se vysvětluje pohled z hlediska biologie včely a skoro vždy naprosto opačný pohled včelaře. Dále se diskutuje, jak mohou ustálené včelařské praktiky včelstvu škodit a co s tím lze dělat. Na čtenáře však neudeří autoritativní pokyny, ale autor popisuje možné strategie a logistiku provozu.
V oddílu „Z mé praxe“ pak vysvětluje, jak se s problémem vypořádává on sám. Nic si neulehčuje a nese svoji kůži na trh. Jako člen spolku Demeter musí zachovávat jeho velmi přísná pravidla a za to, že včelaří úspěšně, ručí svým živobytím.
Kniha o 168 stranách je kvalitně provedená a vypravená, v pevné vazbě na dobrém papíru příjemného formátu s vydařenými barevnými fotografiemi. Přeložil ji Radomil Hradil, a v roce 2022 vydala FRANESA (www.franesa.cz).
ISBN 978-80-88337-45-4
