Když jsem působil na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, byl mi život včel v jeho analogiích a symbolice inspirací pro výklad křesťanského umění, kdy mě zaujala symbolika včely ve výtvarném, sochařském a liturgickém umění baroka a renesance. Život včel přináší také mnoho podnětů pro výuku témat spojených s péčí o duši. A konečně, vlastnímu včelaření jsou vědecky nejblíže reflexe v aplikované etice, asi nejvíce v bioetice.
V současnosti působím na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice, kde jsem své příklady ze včelařství pro výuku zachoval, a více je zaměřil na jinou cílovou skupinu posluchačů. V centru mých přednášek nyní musí být zdraví člověka, preventivní péče o duševní zdraví zdravotníka, profesní etika, celostní přístup v terapii nemoci u pacienta.
Včely jako atributy světců
Z dějin křesťanského umění jsou známa hagiografická vyprávění a obrazy významných postav, u nichž včely hrály důležitou symbolickou roli. V několika legendách se píše o roji, který přilétl k malému dítěti. Neublížil mu, naopak, včely mu kladly do úst med, takže jeho život bude naplněn slovy plnými víry, naděje a lásky. Včely jsou v teologické intepretaci znamením přítomné milosti a tvorem citlivým na zvláštní dar, který se v životě konkrétního člověka projeví. Tak například včely nemohou chybět na obrazech sv. Rity.
V renesanci dochází k prolínání křesťanských a antických motivů a včely jsou přítomny na obrazech zachycujících počáteční „zlatý věk lidstva“. Za obnovu tohoto původního ráje je v křesťanství považováno vzkříšení Krista, proto na některých obrazech a ikonách o události vzkříšení je na pozadí výjevu zakreslen klát s vylétávajícími včelami.
Včelstvo ve spiritualitě
Křesťanské umění se včelami rámuje spiritualitu do kontextů víry. Spiritualitu můžeme popisovat náboženskými i sekulárními pojmy. Stále v analogickém smyslu, podobném, ale zároveň v trochu jiném smyslu a zacílení, je včelí rodina plná impulzů pro rozjímání nad vlastním duševním životem. Již od dob antiky je spiritualita provázána s životní moudrostí, praktickou a teoretickou.
Moudrost získaná při včelaření by se měla odrážet ve vnitřních postojích. V tomto ohledu jsou fascinujícími tématy odhalování způsobů komunikace a výběru nejlepšího řešení z nabízených, vzájemná péče a obětavost, práce pro dobro celku. Jak v antice, tak v křesťanství inspirovaném helénskou kulturou, hrají důležitou roli ctnosti jako cesta ke šťastnému životu.
Do aplikované etiky se vrací profesní etika, kde právě ctnosti hrají hlavní roli. Tak se život včel, které mají často trpělivost se včelařem, projevují pravdivé emoce podle reálného stavu své rodiny a nechávají se poznávat, stává inspirací i pro vlastní péči o duši. A nerudný, sobecký, hamižný, podvádějící a hádavý včelař prostě ze života včel nic nepochopil, i kdyby byl chodící encyklopedií zootechniky. V dřívějších dobách se v rámci cechu různých řemesel dbalo nejen na řemeslný, ale také na morální profil a důvěryhodnost kandidáta a člena. Kéž by se některé zvyky vrátily do vztahů mezi včelaři.
Včely v aplikované etice
Poslední oblastí mého zájmu je aplikovaná etika s těžištěm v lékařské a environmentální etice. Ponechme stranou lékařskou etiku, přestože stálo za to porovnat, co vše si nedovolíme při léčení člověka s riziky vedlejších účinků, ale u včel nám to projde.
Z environmentálních teorií lze různé směry představit na přístupu včelaře k chovu včel. Radikální biocentrik, který vnímá člověka jako nenapravitelného škůdce až parazita přírody, bude volat po principu bezzásahovosti a propagovat včelaření maximálně v brtích. Sobecký antropocentrik chová včely jen za účelem zisku a nezohledňuje přirozený život včel, a pokud, tak jen kvůli zvýšení produkce medu. Hlubinně-ekologický environmentalista bude život včel vnímat ezotericky s pokusy o vcítění se do včely a jejího trápení s člověkem a s jím zavlečenými nemocemi, jako je varroóza. Zastánce ekosystémové environmentální etiky bude hledat širší souvislosti života včel v rámci stability ekosystémů. V okolí svého stanoviště včel se bude snažit podpořit a rozvíjet ekosystém do co nejpříhodnějších přirozených podmínek. V rámci zoocentrismu by se objevila reflexe nad hodnotou práce včel, respektive podle této reflexe má člověk nezasloužený zisk z práce zvířete, která by proto měla být také zhodnocena a konkrétně spočítána. Včely by měly mít nárok na stanovenou spravedlivou mzdu, jež by byla součástí investice do zkvalitnění jejich života a života okolní přírody s podporou pestrosti snůšky.
Souhrn
V uvedených třech oblastech jsem nastínil, čím se ve své přednáškové a vědecké práci zabývám a jak včelaření aktivně vstupuje do témat mých přednášek, seminářů a kurzů.
Vlastně jím udržuji pozornost studentů. Když vidím, že přednášku zastíní různé svody koukání do počítače, tabletu, mobilu, nahodím téma včelaření a studenti opět začnou pozorovat výklad. Mnohé z uvedených reflexí jsem také více rozvedl v již publikovaných knihách, z nichž asi nejúspěšnější je esejisticky laděná knížka Žít s moudrostí včel. Pro děti jsem v podobném a spíše pohádkovém duchu napsal knížku Byl jednou jeden úl, která má nyní v redakčních úpravách a tvorbě ilustrací své další pokračování.
