Začátkem února už všichni chovatelé i držitelé včel vědí, kolik včelstev zimu nepřežilo. Sbírá se a odevzdává povinná zimní měl z podložek v úlu k vyšetření na varroózu. Pokud zimní měl na dně úlu není, nejsou v úlu ani včely. Je to nejrychlejší diagnostika. Při tomto zjištění bychom měli úl otevřít a orientačně zjistit příčinu. Když vyloučíme úhyn hladem (včely zalezlé v buňkách, zásoby žádné nebo daleko od hnízda), nacházíme úly s plásty téměř bez včel a plné glycidových a pylových zásob. Co se to poslední roky se včelstvy děje, že nepřežijí zimu?
Zimní úhyny včelstev zaznamenává téměř většina včelařů, ať tlumí varroózu klasicky česky (v létě dlouhodobý přípravek, na podzim 3x Varidol), anebo alternativně (v létě a v zimě organické kyseliny), či ze zoufalství kombinovaně podle hesla: Čím více, tím lépe. Prostě úhyny včelstev nemáme pod kontrolou, postihují vzorného funkcionáře i neorganizovaného alternativce. Zkrátka „zimní ztráty včelstev jdou napříč politickým spektrem“.
Většina včelařů se zdravotní otázce včelstev věnuje až po hlavní (medařské) sezóně v podletí a na podzim. Odolné, vitální a dlouhověké zimní včely, které varroóza a viry poškozují, se začínají líhnout již od letního slunovratu, možná ještě dříve. I včelstvo silně zamořené varroózou podá slušný medný výkon, ale po letním slunovratu rychleji slábne než ostatní, nakonec kolabuje a je zdrojem hromadného vyloupení s rozšířením varroózy a přidružených viróz do sousedních včelstev. Svádíme to zpravidla na souseda, že varroózu netlumí, na neléčené roje v přírodě, na neorganizované alternativce a podobně.
Příčiny hledejme u sebe na včelnici již v květnu a červnu. Tam díky monitoringu (trubčí plod, smyv, podložky) takové enormně zamořené včelstvo objevíme a musíme ho tvrdě „přeléčit“ nebo raději zlikvidovat. Takto ozdravíme stanoviště. Co ale na konci léta a v podletí, kdy příroda již nabízí včelí pastvu pouze sporadicky a naše včelstva loupí v převčelené krajině třeba u sousedů, v rojích v přírodě nebo u alternativců? Množství kleštíků ve včelstvech je třeba sledovat na podložkách, smyvem, téměř se čtrnáctidenní frekvencí až do podzimu, kdy utichnou letové aktivity včel. Jinak je to vše o náhodě, blížící se ve zdejší převčelené krajině ruské ruletě.
Připočteme-li negativní důsledky průmyslového zemědělství, jako jsou chemizace potravních zdrojů, monokultury, limitní nabídka včelí pastvy a tím podvýživa včel, nejsou to dobré vyhlídky. Včelaři ve Francii, Španělsku a Portugalsku mají navíc již několik let problémy s dalším predátorem – sršní asijskou, která decimuje včelstva tak, že se v některých oblastech přestává včelařit. Sršeň asijská se již objevila i v sousedním Německu. PSNV-CZ je zapojena do mezinárodního projektu o sršni asijské, abychom nebyli zaskočení. Koncem února pořádáme o tomto problému v Praze mezinárodní konferenci, chystáme publikace a věnujeme se mu i v tomto Moderním včelaři.
Přesto, anebo právě proto, vám přeji tolik potřebný optimismus ve včelaření a také dobré počtení.