Když jsem se v roce 2005 vracel po dětských nesmělých začátcích ke včelaření, zjistil jsem, že o posledních metodách chovu včel nevím nic. Začal jsem rychle hltat novou včelařskou literaturu, až jsem dospěl k přesvědčení, že úplně od začátku půjdu s Langstrothem. To mě informačně přivedlo k členství v Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ a k objevu tohoto periodika. Byl pro mě zjevením na včelařském obzoru. Každé číslo přinášelo novinky a praktické rady, objevné informace, a nikoliv stálé opakování zaběhlých postupů. Od té doby Moderní včelař dospěl do současného profesionálního média co do obsahu a grafického zpracování. Když jsem včelařsky dospěl já sám, přestože, jak známo, včelař se učí stále, začal jsem občas do časopisu přispívat svými články. Je to pro mě vždy prestižní záležitost, být mezi skvělou řadou odborníků a moderních včelařů, kteří něco umějí, vědí, a hlavně to chtějí sdělit ostatním.
Nevím však, zda za těch dvacet let dospělo i naše včelařství. Krátce po znovuoživení svého včelaření jsem se, ani nevím jak, tehdy stal jedním z nejmladších včelařských funkcionářů na základní úrovni. Dodnes jsem zde činný a myslím si, že jsme v našem regionu něco dokázali. Je to tak ale celorepublikově? Bojím se, že naše včelařství se od roku 1990 mentálně příliš nezměnilo a změna nás dosud čeká. Leckde stále panuje představa, že včely nejsou včelaře, ale jakéhosi spolku, a jeho funkcionář nechť vše zařídí a připomene: výplatu dotace, léčiva a podobně.
V Moderním včelaři mě zaujala informace, že Ministerstvo zemědělství snížilo objem financí na dotaci 1.D na polovinu. Asi pochopitelně, vzhledem k situaci státu. Zřejmě vyřknu kacířskou myšlenku, ale má vůbec smysl dotaci 1.D dále vyplácet v této podobě? Vždyť už nebude ekvivalentem ani půl kila medu. To přece žádnému včelaři trn z paty nevytrhne. Mnohem efektivnější by bylo za tyto peníze například zajistit obecné povědomí o včelách a včelaření na základních školách, nebo uspořádat silnou kampaň prezentující prodej medu ze dvora, či edukovat samotné včelaře, jak svůj med prezentovat. Na základě toho by se pak možná prodalo medu o mnoho více než půl kila, což by bylo pro včelaře nesrovnatelně větším přínosem.
Další nutnou změnou v myšlení včelařů je uvědomit si, že chov včel je hobby, které se může samofinancovat. Na jedné straně, že produkce medu něco stojí jak přímými finančními náklady, tak vloženou prací, a do chovu včel a jeho modernizace je nezbytné vkládat náklady. Ale na druhé straně, že je třeba umět si zároveň říci o dobrou cenu za med. Jak je vidno všude okolo v zahraničí. Tedy jak vidí ti, kteří vidět chtějí. Zatím však pro mnohé z nás je koníčkem zbavit se medu rychle za jakoukoliv cenu. Pak ale nemá smysl si stěžovat, že nelze chov modernizovat, nakoupit alternativní léčiva a krmit dostatečně, protože na to nejsou peníze.
Zamysleme se také nad vývojem a rozšířením včelích plemen na našem území. Je to ošemetná otázka, neboť souvisí s biodiverzitou a ochranou variet, ale zase nesmíme příliš přešlapovat za světem, jinak nebudeme konkurenceschopní. Přílišná zkostnatělost, ani tolik tradiční „odezdikezdismus“ nejsou pro vývoj dobré. Potřebujeme se vrátit od dojmů k pojmům, sednout si, počítat, předvídat, ale příliš neotálet a později korigovat. Prostě pracovat odborně.
To platí i pro současný systém regulace varroózy. Všechna čest a uznání! Do této doby byl zvládnut excelentně a s odborností, nemám nejmenší výtky. Ale stačí to pro dnešek? Svět jde dál. Biologické metody zvládnutí varroózy jsou pestré a rozvíjejí se. Reagují na narůstající rezistenci roztoče. Nabídku léčiv a metod už nelze řídit z centra. Je zapotřebí dát včelařům důvěru, aby si vybrali svou cestu s plnou odpovědností. A peníze ze státního rozpočtu dát do edukace, zkoušení, testování a srovnávání, aby léčebné metody jednotlivých včelařů byly čím podložit a aby měli kde hledat doporučení.
Do včelařství přichází nová generace, ale otevření novinkám jsou také mnozí starší, kteří rovněž baží po informacích. Takže nejsme na špatné cestě. Jen se nesmíme bát a naopak musíme jít s dobou s vědomím, že včelařství je objevný obor, kde je stále co modernizovat a který nabízí možnost být neustále něčím překvapován. Je třeba zdravě konfrontovat různé názory a zkušenosti, spolupracovat, učit se, ověřovat. K tomu všemu už dvacet let přispívá i Moderní včelař!