Editorial, který právě čtete, to znamená na přelomu září a října, píšu s ohledem na celý proces výroby 25. srpna. Zkrátka vždy pět šest týdnů před distribucí. V lepším případě. První dvě čísla nového roku už musí být redakčně hotova začátkem listopadu. Novoroční číslo jde totiž do tisku koncem první prosincové dekády a souběžně se píše číslo únorové, protože od 15. prosince do Tří králů je kdekdo z autorů na dovolené a není nakloněn vyměnit lyže za tvorbu odborného článku.
Rozepisuji se o této situaci ze dvou důvodů. Tím prvním je pobídka, abyste nám, pokud chcete v Kalendáriu oznámit nějakou událost plánovanou na přelom roku, poslali podklady během října. Zamrzí, když zavoláte z vašeho hlediska včas a z toho redakčního pozdě, že už avízo nemůžeme přijmout, protože Moderní včelař je zalomen či dokonce vytištěn. Je nám to líto jak kvůli vám organizátorům, tak kvůli čtenářům, kteří by se vašeho programu třeba rádi zúčastnili, ale nedozvědí se o něm.
Druhý důvod souvisí s celoročním plánováním obsahu nastávajícího ročníku Moderního včelaře. Vždy koncem října se totiž schází velká redakční rada, aby nastavila jednotlivá hlavní témata dvanácti chystaných čísel Moderního včelaře, tzn. 3/2024 až 2/2025. Pokud se teď chytáte za hlavu a říkáte „bůhví, co bude v únoru ob rok“, tak to sice chápu, ale bohužel redakční praxe takové lhůty vyžaduje, děj se co děj. Takže, jestliže máte tip na hlavní téma, které jsme ještě nezpracovávali, co nejrychleji sem s ním. Mimochodem to, že zrovna dnes si přečtete o renesanci košnic, se upeklo už 18. října 2022.
Dlouhodobé plánování redakčního chodu je sice obtížné, ale jsme na tom lépe než včely. My máme plán ve svých rukách a nejde v něm v důsledku o život. Včely však závisí na plánování někoho úplně jiného. Když jejich chovatel odhadne špatně množství zimních zásob a léčbu, včelstvo nepřežije. Takže redakční rozpis práce je proti včelímu údělu brnkačka.