Jde o nové vydání knihy, která poprvé vyšla v roce 1930. Jejím autorem a zároveň ilustrátorem byl učitel a včelař v Záboří nad Labem a Kolíně Bohuslav Jiskra, narozený roku 1875.
Děj však čerpá z mnohem starší doby. Bohuslav Jiskra se v ní totiž věnuje svému dědečkovi, sedlákovi a rychtáři Janu Jiskrovi, který v roce 1887 mimo jiné založil Včelařský spolek meziříčí Mělnického se sídlem v Libiši. Na svého moudrého dědečka, který toho věděl tolik o včelách, nahlíží očima malého Slávka. Dlužno podotknout, že tak, jako Jan Jiskra naučil svého vnuka Slávka včelařit, stejně už dospělý Bohuslav předal lásku ke včelám zase svému vnukovi Jiřímu, který napsal k novému vydání Dědečkova pomocníčka předmluvu.
Následuje třináct drobnokreseb ze života včelstva psaných jako naučné mikropovídky s dvěma protagonisty: dědečkem a Slávkem. Knížka je nejen milá, ale pro dospělého čtenáře představuje dokument o dobových včelařských praktikách, jako bylo například šití slaměných rohoží na formě, kterými se zateplovaly úly. Anebo vyváření vosku v kameninovém hrnci, či roztápění pláství s medem v chlebové peci. Číst tuto ani ne stostránkovou knížku je potěšení ještě z jednoho, zcela nevčelařského hlediska, je totiž psaná ušlechtilou češtinou, nezaplevenou germanismy, natož anglicismy.
