Tou nejbližší je sběr měli. Na podzim se z neformálních rozhovorů se státními úředníky zdálo, že se zruší, leč, jak se dočtete dál, nestalo se tak. Což v mém případě vedlo k probdělé noci.
Znáte to. Padne druhá ráno, a v hlavě začne rotovat, co kde hrozí. Když pak člověk usne v pět, je rád. Zažívám to nejméně dvakrát týdně. Oblíbeným předmětem bdění bývá domnělá chyba v článku už ve fázi tisku, náhlá pochybnost o copyrightu nějaké fotografie, možné opomenutí citace… Před pár dny mě ale přepadl jiný děs. Jsouc od půlky ledna do poloviny února ve Štýrském Hradci, pověřila jsem rodinu, aby měl smetla místo mě a odeslala. Před odjezdem jsem příkladně opatřila kelímky popiskami, jako víčka nastříhala gázu i gumičky na zafixování předpřipravila. Všechno proběhlo dle plánu a měl už putovala směrem k laboratoři.
Jenže v noční hodině mezi psem a vlkem se mi rozsvítilo. Panebože, já zapomněla doma upozornit, že před smetením měli je třeba vyklepat košťátko. Nepočítala jsem ovečky, ale sčítala teoretické roztoče, kteří poté, co spadli na podložky po léčbě, ulpěli během čištění před počátkem syslování měli v košťátku a teď se dostali do vzorků. Ono se řekne, že je sběr měli a tím pádem počet roztočů diskutabilní. Hluboko nad ránem se však všechno jeví černočerně. Zdatně jsem se masírovala představou, jak mi přijde protokol s tím, že ve vzorcích nebyli „tři a více“, ale rovnou tisíce roztočů. Zrovna mně, která se živí editací rad, jak se má včelařit. Trapas bude slabé slovo. To snad, abych to zabalila.
Od šesti do osmi jsem si hryzala nehty, jak jsem se nemohla dočkat, abych bez nebezpečí, že někoho probudím, zavolala do Čech a masochisticky si potvrdila své hrůzné tušení. Panebože, ať ten mobil vezmou. Žaludek jsem měla až v krku. „Hele, neboj. Já jsem si v Malovicích nejdřív tím košťátkem vymetl auto, když už jsem ho měl v ruce. Tak ty roztoči asi vypadali. Maximálně se tam mohlo dostat jen nějaké bahno, jak jsem měl kufr špinavý od holínek, ale fakt jen trošku.“ Vzápětí hláška z Arnoštova. „To pochybuju, že tam něco z košťátka napadalo, když tak jen myší bobky. Jak jsi košťátko nechala v boudě, tak ho řádně okousaly myši. Ale to snad nevadí, ne? To je přece přírodní.“ Uááá!!!
Jestli by se na tu měl jeden nevykašlal a neměl by se raději věnovat jen a jen Modernímu včelaři.