Editorial

Marie Šotolová

8/2024, strana 4

Přátelé, srpnové číslo Moderního včelaře bývá specifické v tom, že na přečtení bývá čas. 

Na přelomu prázdnin je havaj. Trochu ji kazí mobily, protože se tu a tam někdo čehosi dožaduje, ale jinak?

Člověk-včelař, si přitáhne před úly plastové křesílko, nebo alespoň roztáhne rybářskou sedačku a kochá se. Kdesi jsem četla, že jeden z konfliktů Lva Nikolajeviče Tolstého s manželkou se týkal právě této bohulibé činnosti. Spisovatel choval rok v Jasné Poljaně včely a trávil hodiny vysedáváním před česny, aby je zaníceně pozoroval neboli zbůhdarma čučel, jak mu vyčítala choť. Lid neznalý si může myslet, či dokonce říkat, něco tak ošklivého, leč my víme své.

Srpnové česno je jeviště života. Odehrává se tam vše. Začátek a konec cest do světa za bohatstvím a nic to nezmění skutečnost, že jde jen o let na ostružinové květy a návrat s buclatými rouskami, anebo o schlíplý přílet, je-li ostružiní odkvetlé a na obloze přibývají černá mračna. Domácí včely hájí česno před lupičkami stejně urputně jako rytíři svůj hrad. Nouze není o bratrovražedný zápas dělnic s trubci odsouzenými k popravě vykonané jeho sestrami. Výjimečně, ale přesto, dojde dokonce k masovému exodu, zvanému hladový roj. Pak, že „někdo jen vysedává před úly a bezúčelně na ně zírá“.

Existuje však místo, které posedu před úly v tento čas konkuruje, a to porost břečťanu. Jestliže se před česnem odehrává činoherní drama, tak nad břečťanovými kvítky jde o operu obsazenou účinkujícími z blízka i daleka, a dokonce z jiných říší. V halasném bzukotu se potkávají včely s pestřenkami, mouchami, samotářkami a dalšími hmyzáky, k jejichž pojmenování je třeba určovací klíč.

Pozor! Roli zlosyna, bohužel nikoli divadelního, ale skutečného, by jak před česny, tak nad břečťanem mohla tentokrát sehrát sršeň asijská. Zatím pozorujeme pouze naši sršeň obecnou, jak si nad břečťanem vybírá, jaký hmyz uloví. Sršeň asijská je u nás dosud vzácná, ale pokud tu už je, jeví se právě tato dvě místa pro její útoky neodolatelná. A tak se dlouhé prázdninové koukání na česno a rozkvetlý břečťan stává letos regulérním odborným pozorováním možné přítomnosti setsakra nebezpečného včelího predátora.

Snad zůstane jen u partnery kritizovaného „lelkování“ na včelnici, kde svůj kus předvádí pouze včely a další nám dobře známí účinkující a nikdo v černém kostýmu s výstražnou žlutí na hlavě a na nohách.

Včela medonosná na břečťanu. Foto Václav Přibáň