Ing. Květoslav Čermák, CSc., (20. 11. 1956 – 3. 9. 2024) pracoval ve výzkumných včelařských ústavech v České republice a na Slovensku. Je autorem skenovacího programu pro určování plemen včely medonosné na základě morfometrických znaků žilnatiny křídel a unikátního databázového programu na evidenci matek a výpočty míry inbrídingu. V posledních letech pokračoval ve své práci na šlechtitelské stanici Petrušov u Moravské Třebové, kde šlechtil a rozchovával včelu medonosnou kraňskou, kmene Vigor.
Pane inženýre, kdy jste se setkal poprvé se včelařstvím?
Chytlo mě už v deváté třídě základní školy. Zajímala mě příroda a uchvátil mě život včel. Nejdříve jsem choval čmeláky, zhotovil pro ně několik úlků a pozoroval jejich život. První včelstvo jsem dostal na podzim 1970 od včelmistra státního statku pana Vincence Vojty v Koclířově, kde jsem vyrůstal. Mimochodem, byl to vzácný člověk, velmi dobrácký, často jsem ho u včel navštěvoval a pomáhal mu, učil se. Postupně jsem osazoval další úly, rozšiřoval včelnici.
A to vás přivedlo ke studiu zemědělské střední školy?
Ke konci základní školní docházky jsem o studiích neuvažoval. Měl jsem představu, že se vyučím stolařem, abych si mohl vyrábět úly. Na konci osmé třídy mě však vzhledem k dobrému prospěchu třídní učitel přemluvil, abych šel studovat zemědělství. Od roku 1972 jsem tedy navštěvoval Střední zemědělskou technickou školu v Moravské Třebové, kam jsem denně dojížděl. Ani po ukončení této školy jsem neplánoval další studia. Měl jsem ale štěstí na dobrého třídního učitele, Ing. Josefa Rozmana, který mě přesvědčil podat si přihlášku na Vysokou školu zemědělskou (VŠZ) v Brně, obor zootechnický.
Vaše studium na Vysoké škole zemědělské v Brně bylo již zaměřeno na včelařství?
Studium tam zahrnovalo i chov včel, ač jen v rozsahu jednoho semestru. Ovšem na ústavu včelařství VŠZ jsem od druhého ročníku pracoval jako tzv. vědecká pomocná síla u docentky Sylvie Kubišové. Tamtéž jsem vypracoval i diplomovou práci. Zde jsem se učil základy včelařského výzkumu pod vedením docentky Sylvie Kubišové a Ing. Hany Háslbachové. Absolvoval jsem v roce 1981. Později jsem u docentky Sylvie Kubišové ještě absolvoval vědeckou výchovu, disertaci jsem obhájil na VŠZ v listopadu 1989.
V té době jste v Brně s dalšími kolegy navrhli moderní úlovou soustavu Optimal. Co vás k tomu vedlo?
Jak jsem řekl, od roku 1976 jsem studoval v Brně a tamní včelaři se pravidelně scházeli na besedách. Hodně se zabývali mimo jiné jednoduchým ošetřováním včel v nástavkových úlech a aplikací zahraničních poznatků o produktivním ošetřování včel. Zvláště všechny zaujaly články dr. C. L. Farrara. Na tyto besedy jsme chodili se spolužákem a seznámili se při nich s RNDr. Vladimírem Ptáčkem. Z intenzivních diskusí a úvah vyplynul návrh moderní úlové soustavy s délkou rámku 42 cm. Návrh úlové soustavy pak dr. Ptáček v roce 1980 zveřejnil ve Včelařství. Na základní – nízkonástavkovou variantu Optimalu jsem sám postupně přešel a včelařím v ní dosud. Optimal mi významně usnadnil ošetřování a hodnocení včelstev, a tudíž selekční práci, umožnil mi držet nezbytnou selekční základnu.
Kde jste po vysokoškolských studiích našel první zaměstnání?
Po vysoké škole jsem absolvoval studijní pobyt ve Výzkumném ústavu včelařském v Dole. Od počátku roku 1984 jsem pracoval na včelařské stanici ústavu v Prostějově. V té době jsem se seznámil s Ing. Josefem Zachovalem z nedaleké včelařské stanice v Jabloňanech. Po 16 měsících, když jsem se přestěhoval za rodinou, jsem pak nastoupil od května 1985 do Výzkumného ústavu včelařského v Liptovském Hrádku na Slovensku.
Lze vystopovat váš první impuls pro šlechtění nového kmene kraňky?
Těch impulzů bylo několik. Už na střední škole jsem několikrát diskutoval s profesorem Rozmanem o genetice a selekci včel, on se zabýval historií zemědělství. Na vysoké škole byl spolužákem ředitele Výzkumného ústavu včelařského v Dole Ing. Vladimíra Veselého, který byl velmi zaměřený na genetiku včel. Profesor Rozman mě pak doporučil Ing. Vladimíru Veselému k již zmíněnému studijnímu pobytu. Mimochodem, oba byli spoluautory skvělé 46stránkové publikace Johann Gregor Mendel a včelařství autorské trojice Josef Rozman, Josef Kühr a Vladimír Veselý, kterou vydal Československý svaz včelařů roku 1965
Silným impulzem bylo i několikeré setkání s docentem Vítězslavem Orlem, tehdejším ředitelem Mendelova muzea v Brně, který mě inspiroval ke šlechtění včel. Nemluvě o duchu toho místa – geniu loci, kde v augustiniánském klášteře v 19. století Johann Gregor Mendel působil a důmyslnými experimenty s křížením hrachů prokázal hmotný základ dědičnosti a její principy.
Vaše jméno je spjato s kmenem včely medonosné Vigor. Přibližte prosím jeho genezi-
Výchozím materiálem byla včelstva zakarpatského Vučka, který se do ústavu v Liptovském Hrádku dostal v roce 1977 a při mém nástupu ho tam kolegové nadále udržovali. Měl jsem svoje poznatky o rakouských kmenech kraňky. V porovnání s nimi byl materiál Vučko ve svých vlastnostech značně odlišný. Pomaleji se na jaře rozvíjel, tvořil slabší včelstva, výborně využíval medovicovou snůšku a navzdory menší síle z ní včelstva dovedla nashromáždit relativně nadprůměrný výnos (při vyjádření na 1 kg včel). Včelstva ale byla poměrně bodavá, málo využívala jarní snůšku, což byl hendikep pro stanoviště s hlavní snůškou z řepky nebo ovocných stromů.
Sehnal jsem si matky několika původů kraňky a porovnával je, selektoval a poté i křížil. S mými asi 25 včelstvy ale bylo zlepšování chovu pomalé. Až po roce 1990 jsem zvýšil stav včelstev asi na 100 a s takovým základem už se genetické zlepšení dalo pozorovat.
Ovšem základem pro tvorbu nového kmene bylo Vučko a geny jiných linií od nejlepších matek jsem k němu postupně přidával. Výhodou bylo, že výkon a vitalitu včelstev neovlivnila významně heteroze u meziliniových kříženců, protože v rámci plemene je heterozní efekt malý. Dalo se tedy spoléhat na výsledky hodnocení včelstev (fenotyp) pro selekci.
Jak vznikl název tohoto vámi vyšlechtěného kmene, tedy Vigor?
Při studiu na vysoké škole v Brně byl v jednom útlém skriptu s názvem Šlechtitelská práce od prof. Župky odstaveček o vitalitě, životní síle hospodářských zvířat, která se vyjadřuje výrazem z angličtiny vigor. Řekl jsem si tehdy, že pokud někdy něco vyšlechtím, dostane to tento název.
Součástí mé snahy o vitální včelstva bylo mimo jiné výrazné zlepšení čisticího pudu včelstev pomocí hygienického testu. V 90. letech bylo v české i slovenské populaci včel hodně rozšířeno zvápenatění plodu. Selekcí podle výsledků hygienického testu se zvápenatění podařilo silně omezit.
Pro cílenou plemenitbu je třeba ovládat instrumentální inseminaci včelích matek. Kde jste se ji naučil?
První zkušenosti jsem získal při studijním pobytu ve Výzkumném ústavu včelařském Dole, zvláště od kolegy Ing. Dalibora Titěry, CSc., jsem se hodně naučil. Ale nestačilo to, musel jsem se sám prokousávat úskalími této techniky na stanici v Prostějově a u sebe doma. Pomohly také rady Ing. Josefa Zachovala z Jabloňan. V Liptovském Hrádku jsem z praxe kolegy Ing. Ladislava Kepeni převzal a vylepšil postup odběru trubčího spermatu.
Inseminaci jsem zvládnul uspokojivě od roku 1991. Dodal bych, že kdo úspěšně nainseminuje třeba 20, 40 matek, ještě nemůže říci, že inseminaci plně ovládá. Nečekaně se může vyskytnout problém, že se inseminace přestane dařit a chovatel-inseminátor nemůže najít příčinu. Těch může být několik, každá je kritická a může jít zdánlivě o detail.
Pouze instrumentální inseminace však k cílenému šlechtění nepostačuje, ale jsou třeba teoretické znalosti z oboru genetiky a šlechtění včely medonosné.
Ty jsem nabyl především při studiu na vysoké škole v Brně, kde rozsah studia obecné zootechniky a genetiky byl značný. Zvláštnosti reprodukce a genetiky včely ale vyžadovaly obecné zákonitosti aplikovat na včelu medonosnou, což se mi myslím podařilo, také díky studiu na škole, a především samostudiu vědeckých prací.
V České republice jste byl součástí týmu, který poprvé prováděl DNA analýzy plemen včely medonosné. Co se tehdy zjišťovalo?
Analýzou DNA ve vzorcích včel v laboratoři Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi byly u několika plemen včel stanoveny frekvence několika alel tzv. mikrosatelitů. Analýzy vykonával Ing. Tomáš Kott. Tyto frekvence jsou rasově specifické, protože mikrosateliy jsou úseky DNA, které nekódují žádné znaky, proto nepodléhají selekci, tedy nemění se mezi generacemi jejich frekvence v populaci. Navazující software pak tyto frekvence vyčíslil pro jednotlivá plemena.
Z Výzkumného ústavu včelařského v Dole na těchto analýzách pracovali Ing. Dalibor Titěra, CSc., a RNDr. František Kašpar z pokusného včelína v Pekařově, a na dálku z Liptovského Hrádku jsem s nimi spolupracoval. Do praxe se metoda nedostala, DNA analýzy jsou poměrně drahé.
Váš počítačový program DAWINO pro vyhodnocení konfigurace žilnatiny křídel včely medonosné používaly i některé zahraniční instituce. Kde se zrodil tento projekt pro snadné rozlišení včelích plemen?
Už když jsem působil ve Výzkumném ústavu včelařském na Slovensku, tak jsme ve spolupráci s RNDr. Františkem Kašparem zpracovali stovky vzorků včel několika plemen a vyvinuli zmíněný program, vypracovali standardy plemen včel.
Cílem bylo využít poměrně jednoduché měření znaků na křídlech pomocí souřadnic na skenovém obrázku křídel ke klasifikaci vzorků včel od chovatelů porovnáním se standardy. Jednoduchost vyniká hlavně v porovnání s velmi zdlouhavými a pracnými měřeními řady morfologických znaků včel, které se prováděly dříve. Zjednodušení na utváření křídla s sebou nese menší spolehlivost oproti měřením řady tělesných znaků, čehož jsme si vědomi. Nicméně pro potřeby kontroly rasové čistoty plemenných matek je postačující a dosud se v Česku používá.
Jak velkou početní základnu včelstev jste obhospodařoval pro cílené šlechtění?
Ošetřoval jsem až 130 včelstev. Více než polovina z nich měla inseminované matky, některé roky šlo až o 90 % včelstev. Empiricky se ukázalo, že těch cca 100 včelstev pro docílení kýženého selekčního pokroku je nezbytný počet, rozhodně 30 až 50 je málo.
Které metody šlechtění jste praktikoval a preferoval?
V počátcích tvorby nového kmene šlo o meziliniové křížení a potom následovala hlavně liniová plemenitba, u části včelstev příbuzenská plemenitba neboli inbríding. Linie má o to větší hodnotu, čím déle je udržovaná, jsou známé vlastnosti více generací. Kmen Vigor vždy tvořilo několik linií.
Včela medonosná je druh poměrně citlivý na inbríding. Jak se vyhýbáte jeho negativnímu vlivu?
To byla jedna ze zásadních věcí, kterou jsem musel řešit. Jestliže chovatel chce dlouhodobě udržovat genetickou úroveň svých linií, což lze spolehlivě zajistit nejlépe pomocí technické inseminace matek, a jen omezeně přes volné páření, potřebuje znát, do jaké míry jsou připařovaní partneři (matka a trubci) příbuzní. To se dá vyjádřit jedním číslem, koeficientem příbuzenské plemenitby neboli koeficientem inbrídingu. Je na to několik metod, méně či více přesných. Já jsem zvolil tu nejpřesnější metodu, a to výpočet koeficientu inbrídingu z rodokmenů připařovaných dvojic.
U velkých hospodářských zvířat, savců, ptáků, jde o jednoduchou záležitost. Včela medonosná je natolik výjimečná, že výpočty z rodokmenů se značně komplikují. Princip výpočtu je ten, že v rodokmenu mámy a rodokmenu otce se hledají tzv. společní předkové, jejich vzdálenost od potomka vstupuje do výpočtu. U skotu je býk vždy jen otcem, kráva vždy jen mámou. U včel je až pět možností pozice společného předka v rodokmenu. Např. matka může být jednou mámou, jindy otcem (jednotliví trubci se v rodokmenu nedají zapsat, proto se v něm uvádí jen jejich matka, za předpokladu, že jsou použiti k inseminaci jen trubci – bratři, tedy od jedné matky).
Studoval jsem způsoby výpočtů v odborných knihách a výpočty se mi podařilo v databázové aplikaci Fox Pro algoritmizovat a naprogramovat pro včelu medonosnou. Mimochodem program Fox Pro je dnes již softwarový pravěk, nicméně modul pro výpočty inbrídingu stále funguje jako součást mého programu APIDAT. Výpočet vychází z bezchybné evidence – databáze matek, z ní APIDAT dovede rychle sestavit rodokmen včel až s pěti generacemi předků a z něho vyčíslit koeficient inbrídingu.
Abych odpověděl na otázku: snažím se při liniové plemenitbě a uvnitř celého chovu (kmene) volit taková připáření, která dávají nižší hodnotu koeficientu inbrídingu. Na počátku chovu sestavím tabulku možných připáření, vypočtu v APIDATu hodnoty koeficientů inbrídingu možných kombinací a realizuji jen ty vyhovující. Tím se také daří udržet genofond chovu co nejširší po více generací.
Včelaři vás znali také jako vedoucího pokusného včelínu v Zubří. Tam jste také šlechtil Vigorku?
Ano, v Zubří jsem působil v letech 1997–2008. To, co jsem začal na Slovensku, v tom jsem v Zubří pokračoval. A myslím, že kvalita kmene přispěla k dobrým ekonomickým výsledkům pracoviště v rámci Výzkumného ústavu včelařského, když před tím bylo zralé ke zrušení. V Zubří byla vynikající spolupráce s místními včelaři, pomohli s obnovou stanice. Pokusný včelín byl v krásném prostředí, obklopen lesy, s dobrými podmínkami pro chov matek.
V posledních letech sice nejste členem Uznaného šlechtitelského sdružení kraňského plemene včely medonosné při Českém svazu včelařů, z. s., avšak jaké shledáváte jeho předností a slabá místa?
Každé sdružování pro společným zájem má smysl. Neznám současné poměry v tomto sdružení, tak jen stručně k situaci let dřívějších. Myslím, že dotace na prodané matky pro chovatele nepřispívají ke kvalitě šlechtitelské práce, spíš naopak. V minulosti se stalo, že vyplacení dotace bylo vázáno na strop ceny matek, za kterou je včelař prodával. To považuji za brzdu snah o genetickou kvalitu matek. Šlechtění včel je mimořádně náročná činnost a realizační cena matek nemá brzdit určitou míru soutěživosti mezi špičkovými chovateli.
Jak si Česká republika stojí ve šlechtění včely medonosné v porovnání s okolními zeměmi?
Nemám dostatečný přehled a srovnání s jinými státy, proto spolehlivě nedovedu odpovědět. Zajímavý je třeba německý projekt centrální evidence matek/včelstev s výpočty plemenných hodnot. V dlouhodobém horizontu to může kvalitu populace včel posouvat. Podstatná je ale soustavná dlouhodobá práce každého včelaře-šlechtitele na jeho včelnici. Několik chovatelů na špičkové úrovni, každý se svým chovem (kmenem) v rámci státu může táhnout kvalitu genofondu vpřed, dodávkami matek, příkladem a inspirací pro ostatní. Tradici chovu matek a šlechtění zde máme a lze z ní čerpat.
Co vidíte jako největší současnou výzvu při šlechtění včely medonosné, a to nejen u nás?
Nepochybně ohrožení chovů včel varroózou a jí rozšiřovanými virózami. Souhrnně udržení životaschopnosti včelstev. Problém je velmi široký, každý včelař se s ním potýká. Cesta šlechtění je jedno z opatření, ovšem komplikovanější, než jsme si před lety mysleli. Včelám adaptaci na roztoče a viry my lidé značně komplikujeme, především koncentrací včelstev na stanovištích a snahou o chov výkonných včelstev. To kolapsům podstatně napomáhá.
Jaké aktuální potíže vnímáte u českého i evropského včelařství?
Stručně: otázky zdravotní. Zvláště komplex roztoč – virózy, bakteriální choroby plodu a působení pesticidů. Hustota zavčelení území je někde nadměrná, žádoucí je stejnoměrnější rozmístění včelstev, kvůli snůškovým zdrojům a s ohledem na šíření chorob.
Dále udržení kvality medů, bez kontaminace cizorodými látkami. Neznám situaci v okolních státech, ale v Česku letos vypuklý problém s melecitózním medem se zřejmě bude opakovat častěji než dříve. Včelaři se musí připravit, jak ho řešit, například pomocí vhodné techniky.
Značka Vigor je pojmem nejen mezi chovateli v České republice. Ze zdravotních důvodů však nyní omezujete chov, šlechtitelskou práci a dodávky inseminovaných matek. Máte pokračovatele šlechtitelského chovu a na koho se nyní můžeme ve věci kmene Vigor obracet?
Ochrannou známku Vigor převzali kolegové doc. Ing. Antonín Přidal, PhD., a Ing. Jan Musila. Pokračují spolu ve šlechtění kmene a dodávkách matek. Podrobnosti jsou na jejich stránkách http://vigor.apridal.cz. A také v následujícím článku, který na toto téma připravili.
