Geneze
Když jsem se poprvé setkal s Květoslavem Čermákem v Liptovskom Hrádku v lednu roku 1997, hned jsem zjistil, že máme velmi podobné náhledy nejen na problematiku šlechtění včely medonosné. Jeho znalosti a dovednosti mi umožňovaly tyto mé náhledy dále rozvíjet za obzory, které mě tehdy limitovaly. Díky tomu jsem do podstaty problému rychle pronikl a začal usilovat o zlepšení svých dovedností v této oblasti.
Vyjasnili jsme si obsah významového rozdílu mezi plemenitbou a šlechtěním, z čehož vyplynulo, že než pouhá křídla je nutné náležitě hodnotit vlastnosti a znát otce, tzn. v našich podmínkách inseminovat, protože bez kontroly dědičnosti nejde o šlechtění v úplném slova smyslu. Vynikajícím předpokladem pro rozvoj šlechtění bylo jeho komplexní zpracování teorie příbuznosti, která je u včel značně komplikovaná. Tím Květoslav Čermák otevřel cestu k tomu, jak se vyhnout heterozi (křížení) a zároveň využít inbríding (příbuzenské metody šlechtění), protože tak bylo možné míru inbrídingu měřit/hlídat jím sestavenými algoritmy pro výpočty koeficientu inbrídingu (F). To do té doby u nás nebylo možné v takovém rozsahu a na již minimálně z části prošlechtěném materiálu s komplexním rodokmenem. Vydat se touto cestou bylo nabíledni a stal jsem se proto studentem Květoslava Čermáka.
K tomu bylo pro mě pozoruhodné sledovat výjimečné vlastnosti Vigorek. Zaujalo mě, že nemusím úl plnit velkým množstvím včel, abych docílil náležitou produkci a současně netrávil nepřiměřené množství času hlídáním rojové nálady, což před rozmachem pěstování řepky bylo vcelku běžné zejména s kraňkami alpského ekotypu. O specifických vlastnostech Vigorek jsme proto vedli diskuse a shodli se, že jsou natolik výjimečné, že jejich upevnění šlechtěním má nezanedbatelný chovatelský význam, i když jistá kritika k Vigorkám existovala a existuje i dnes.
Hodiny a dny jsem proseděl u stolu, když Květoslav Čermák inseminoval. Chtěl jsem si to také zkusit: „Ne. Dívej se a sleduj,“ pravil, „Jde o náročné úkony a je třeba všechny detaily odpozorovat, abys dokázal řešit případné nezdary.“ S ohledem na svůj věk a temperament to z mé straně znamenalo značné přemáhání. Dnes nemám výhradu. Bylo to nutné nakoukat, než se přistoupí k vlastní praxi. Proto jsem v roce 2001 mohl provést své první samostatné inseminace. Letos jsem dovršil svou 24. inseminační sezonu s úhrnem tisíců rozkladených inseminovaných matek. Samotná inseminace ale nestačí k naplnění šlechtitelského cíle.
Když se Květoslav Čermák blížil k důchodovému věku, zvažoval, co s kmenem VIGOR® dál. Měl několik variant a o některých jsme spolu hovořili. Protože šlechtění je maraton a ne sprint, bylo vyloučeno, že řešením by mohlo být převzetí mnou, což se s ohledem na dlouholetou spolupráci nabízelo.
Rozhodl jsem se ale věc řešit ob generačně. Oslovil jsem proto svého doktoranda Ing. Jana Musilu s myšlenkou společného vedení šlechtění. Patří totiž k nejlepším studentům, které jsem na Mendelově univerzitě kdy vedl. Pochází a byl vychován v prostředí etablovaného chovu včel jeho otce na rodinné farmě v Herticích u Opavy a o šlechtění měl zájem už během studia. Kromě jiného má státnici ze Šlechtitelských programů hospodářských zvířat. Na šlechtění kmene Vigor se částečně podílel od roku 2015 zpětnými vazbami ve formě hodnocení matek, které v hertickém chovu testoval. Lze tedy říci, že vše směřovalo k prohloubení vzájemné spolupráce. Převzetí známky v této kolektivní formě (VIGOR bee, s. r. o.), má dobré předpoklady nejen pro zevrubnou šlechtitelskou práci v týmu, ale i s tradicí v zádech a dlouhým výhledem na další roky, vždyť má tři syny…
Antonín Přidal
VIGOR bee, s. r. o.
Tandem
U včel jsem pomáhal od mala. Už jako kluka mě zajímala příroda a včely fascinovaly. Když mi bylo dvanáct let, dostali jsme společně se sestrami svá první včelstva. Včelaření mě záhy pohltilo.
Již z dětství si pamatuji, že měl otec včelstva osazena matkami různých kmenů, které se ve svých vlastnostech zřetelně lišily. Matky některých genotypů jsme museli každoročně chytat s roji na stromech, což jsem, na rozdíl od otce, vítal jako dobrodružné zpestření. Jiné matky se naplno snažily využít všech možností, které sezóna nabízela a pilně střádaly med. V letech, kdy varroóza a virózy působily nemalé potíže, jsme začali při selekci včelstev upřednostňovat schopnosti včelstev se s těmito faktory vyrovnat a dobře přezimovat. VIGOR® tehdy začal v našem chovu převládat.
Při studiu na Mendelově univerzitě v Brně jsem se setkal s Antonínem Přidalem, který prohloubil mé znalosti z oboru včelařství a doplnil je o poznatky z oborů apidologie a technologie včelích produktů. Rovněž pod jeho vedením jsem napsal a píšu všechny tři své závěrečné práce. V rámci univerzitní praxe jsem měl možnost vykonat praxi ve Včelařské šlechtitelské stanici v Petrušově při odchovu plemenných matek. Po navazujícím studiu jsem nastoupil jako technik na včelín Mendelovy univerzity v Brně, kde jsem měl možnost dovednosti nabyté na této stanici samostatně zopakovat a posléze při hodnocení parametrů plemenných včelstev totéž učinit také ve vlastním chovu. Vědecká práce na náročných experimentech z oboru fyziologie včel v rámci mého postgraduálního studia a kontrola užitkovosti inseminovaných matek na produkčních včelstvech v Herticích prohloubila spolupráci s Antonínem Přidalem. Společné převzetí kmene VIGOR® a naplňování šlechtitelských cílů skrze týmovou práci oba vnímáme jako silný základ pro udržení a rozvoj tohoto kmene.
Současný VIGOR®
Kmen VIGOR® je v současnosti zazimován v počtu 240 matek na více jak 10 včelnicích Slezska a Moravy a k tomu je plemenný materiál ve Včelařské šlechtitelské stanici v Petrušově. Primární základna je tedy historicky nejširší a rozšiřují ji sekundárně chovy licenčních chovatelů v Česku a na Slovensku.
Budeme se snažit udržet selekci na intenzitě okolo 60 % s průměrným inbrídingem okolo F = 10 %. V kolapsových letech může jednorázově obměna stoupnout i o dvě desítky procent a v některých kombinacích vynikajících rodičů se můžeme dostat na inbríding až 20 %, což je vhodné zejména u linií s nejlepšími výsledky.
Nerozhodnuti jsme v strategii zušlechťování, které jsme v minulosti využili a mnohokrát z něj museli vycouvat zpět k čistému Vigoru. V této věci ještě povedeme mezi sebou rozpravu.
Podrobnější údaje k problematice šlechtění najdete též na webu majitele ochranné známky http://vigor.apridal.cz. Zde budeme postupně aktualizovat údaje, i co se týče objednávek matek pro chovnou sezonu 2025.
Výhled
Personální výhled je obsažen v nadsázce závěru prvního podnadpisu Geneze. Klíčový pro celkový výhled je však cíl chovatelský. K tomu bychom rádi dodali, že se nehodláme v principiálních záměrech zakladatele kmene VIGOR® odchylovat. Ochranná známka není cíl nýbrž nástroj.
Vigorka se přitom bude měnit tak, jak se mění podmínky, v nichž dnes musí žít. Stále více se ukazuje, že označení kmene názvem Vigor bylo vizionářským počinem, když právě tímto směrem se šlechtění včel nyní ubírá. Medná užitkovost již není prvořadá. Žijeme v době náhlých kolapsů včelstev v důsledku šíření viróz, jejichž vektorem je kleštík včelí.
„Vigoróznost“ se proto zdá být tím, co bude rozhodovat o tom, kolik medu nakonec budeme mít. VIGOR® to již prokázal na hygienickém chování a zvládnutí choroby zvápenatění včelího plodu koncem 20. století, která tehdy byla u nás značně rozšířena.
Zdá se ale, že některé vlastnosti Vigorek, dosud ne zcela objasněné, omezují i reprodukci roztočů. (K tématu připravíme samostatný příspěvek do Moderního včelaře.) To je jeden z předpokladů, jak snížit riziko kolapsů, jakkoliv to v extrémně zavčeleném Česku není snadné. Některá téměř zkolabovaná VIGOR® včelstva se umějí na jaře překvapivě rychle revitalizovat a vyrůst do náležité kondice s dobrou produkcí. Tyto vlastnosti teprve pozorujeme a rozhodujeme se, jak je hodnotit ve vztahu k životaschopnosti a jiným projevům včelstev, např. celistvosti plodu. I v tomto případě budeme usilovat o jejich náležité uchopení pro naplnění šlechtitelského záměru upevňování či dokonce zvyšování „vigoróznosti“ kmene VIGOR®.
Jan Musila