V návaznosti se začala uskutečňovat myšlenka, která již byla diskutována několik let. A sice vytvořit systém vzájemného sdílení informací o vývoji četností populací kleštíků včelích v průběhu více včelařských sezon. V dalším vývoji potom i jiných včelařských poznatků, výskytu a trvání jednotlivých snůšek atd. Tedy poznatky, zejména o populační dynamice, které jsme začali shromažďovat teprve po bezmála 30 letech soužití našich včelstev s tímto parazitem. Veterinární obor pro takový sběr dat o nákaze používá pojem monitoring. Jsem rád, že jsme ho naučili české včezat na omyl, pokud se někdo domnívá, že vyhodnocování výsledků vyšetření zimní měli, dnes označované za monitoring zimní měli, dotované státem, nám zajistí účinnou kontrolu nad varrozóu. Vyšetření zimní měli ukazuje pouze na populaci samiček kleštíka včelího, které přežily všechna možná chemická ošetření včelstev v minulém roce. V letech s vyššími počty samiček ve včelstvech je logicky i vyšší procento stanovišť, která mají vyšší spady v zimní měli, a tak vyšetření má alespoň charakter plošného vyjádření stavu po uplynulé sezoně. Výsledek tedy přichází v době, kdy silně napadeným včelstvům již není pomoci, pokud se odběru zimní měli dožila. Stejně tak včelstvo s nulovým spadem v zimní měli může mít následující sezonu při souhře nepříznivých faktorů velké problémy. Navíc při vyjadřování průměru stanoviště na jedno včelstvo ze směsného vzorku dochází k situacím, kdy jedno nebo několik málo včelstev na stanovišti s vyšším spadem ovlivní výsledek natolik, že jarnímu použití akaricidů nejsou vystavena jen tato včelstva, ale naprosto zbytečně všechna včelstva na stanovišti.
Navíc prezentace výsledků vyšetření zimní měli v rámci celostátních výsledků a především v jednotlivých organizacích ČSV, kde se čtou veřejně jednotliví chovatelé a jejich vizitka chovu v podobě číselného vyjádření průměrného počtu samiček na včelstvo, vyvolává pocity strachu u samotných včelařů. Pocit, který pramení z očerňování a pomluv včelařů s vyššími spady a lamentování nad jejich lajdáckým přístupem k léčení varroózy. Postupem let se namísto předávání zkušeností a poznatků o této parazitóze včel mezi jednotlivými chovateli stalo toto téma velkým tabu. Nad otázkou o hodnotách spadů samiček u svých včelstev se většině včelařů během sezony ježí chlupy. Často je řešena otázka, jak se ten či onen včelař o svá včelstva nezajímá, nestará, a ta se stávají zdrojem nákazy pro jejich včelstva, která jsou přece v pořádku a bez roztočů. Stejné ježení nastává v případě zveřejnění vyšších letních spadů na stránce varroamonitoring systému (VMS). Včelaři rozčileně debatují nad takovými vysokými spady a mají tendenci takové chovatele dohnat k odpovědnosti. Skutečnost je však taková, že drtivá většina včelařů v ČR nemá během sezony ani potuchy o skutečném stavu svých včelstev z hlediska úrovně napadení, nemají ani základní vybavení pro to, aby mohli sledovat přirozené spady samiček ve svých včelstvech. Takoví včelaři nemají sebemenší právo se k chovatelům, kterým tento stav není lhostejný, jakkoliv kriticky vyjadřovat. Osobně si chovatelů, kteří se nebojí takto citlivá data veřejně prostřednictvím VMS prezentovat, velmi vážím. Ukazují, že šance pro změnu tu ještě je. Jak vypadá realita českého včelařství? Včelaříme v době, kdy máme celostátně nastaven systém tlumení varroózy, které spolu s vyšetřením zimní měli stojí stát nemalé finanční prostředky. Systém, který je nastaven, jak často slýchám, pro masovou populaci včelařů, tak, aby to zvládli úplně všichni. Na druhé straně máme armádu včelařů, kteří se nevěnují letnímu monitoringu varroózy, v letech s abnormálním vývojem místní populace kleštíka včelího tak nemohou pružně reagovat. V takových letech i při dodržení předepsaných ošetření včelstev akaricidy mohou mít jejich včelstva velmi vážné problémy. Nasazení dlouhodobých nosičů (Gabonu), tak klíčového ošetření pro náš systém, pak přichází pozdě, zimní generace včel je již nevratně poškozena a včelař přichází někdy i o všechna svá včelstva. Ale hlavu vzhůru, stát přece takového včelaře, který vlastním nezodpovědným přístupem a liknavostí zavinil úhyn svých včelstev, odškodní!!! Skutečnost, která je v jiných oblastech veterinární péče nepředstavitelná. Je odškodněn chovatel hospodářského zvířete, který úrovní a přístupem k chovu zavinil úhyn chovaného zvířete. Ale včelařů a včelstev je přece málo a je potřeba je podporovat!
Mnozí včelaři mají vůči aktivitám v rámci VMS výhrady. Argumentují, že je VMS k ničemu a nic nezměnil, že poskytovaná data nemají žádnou vypovídací hodnotu atp. Já se nad každým takovým vyjádřením zamýšlím a snažím se z něj vyvodit možný podnět pro další práci. Nechci jednotlivé argumenty nikomu vyvracet, na ty má každý z nás právo. Pokud nejsou argumenty založeny na osobních útocích, kterých jsem bohužel také svědkem, beru je jako reflexi naší práce velmi vážně.
Ano, samotná existence VMS nic nevyřeší! Vznik VMS neměl za cíl vyřešit varroózu v ČR. Měl především probrat včelaře z letargie, aby se sami začali zajímat o zdravotní stav svých včelstev. Sami z vlastního přesvědčení, ne proto, že jim ukládá vyhláška, že mají sebrat koncem ledna měl s podložek a odeslat ji na vyšetření. A takových lidí se pár našlo a jsem za to velmi rád. Důkazem toho byla i dvě uskutečněná setkání včelařů v rámci VMS na Mendelově univerzitě v Brně, kde si včelaři vzájemně vyměňovali zkušenosti a obohacovali se o nové poznatky. Především to je smysl VMS. Spojovat lidi, kteří chtějí něco dělat, objevovat a dělit se o poznatky s ostatními. Samotný varovný systém pro včelaře je prozatím, jak se ukazuje, v nedohlednu. Pro takový funkční systém by bylo zapotřebí větší hustoty zadávajících včelařů. I když i při současném počtu stanic poskytuje systém v některých ohledech velmi zajímavé výsledky. Velmi zajímavou funkcí je nyní možnost zadávat spady po jednotlivých včelstvech. Výsledky doufám mnohým včelařům a odpovědným orgánům otevřou oči, jak velké mohou být rozdíly mezi včelstvy v rámci jednoho stanoviště. Skutečnost, že je opravdu trestuhodným nesmyslem házet všechna včelstva do jednoho varroózního pytle, je neoddiskutovatelná. Nesouhlasím s názorem, že jediným účinným ošetřením je ošetření pokud možno všech včelstev na území státu, nejlépe v jeden den. Rozdíly v podmínkách jednotlivých stanovišť v jednotlivých oblastech jsou u nás tak velké, že výsledkem takových chemických razií je pouze nadměrné používání chemických ošetření včelstev a léčení naslepo. Na mnohých stanovištích se tak taková celostátně organizovaná ošetření míjí účinkem. Ano, máme systém, který zvládne každý, kdo si umí přečíst metodiku tlumení varroózy, ale jsem toho názoru, že včelaření není pro každého! Včelaři, kteří nejsou schopni mít svoje včelstva pod dohledem a kontrolovat pravidelně jejich zdravotní stav, nejen, že by neměli být podporováni ze státních dotací, ale hlavně by neměli vůbec včely chovat. Ano je pravda, že jsme jako zástupci PSNV-CZ mnohým včelařům již protivní se vším tím humbukem kolem varroózy, VMS a letního monitoringu. Chceme přece včelařit, chovat matky, vytáčet med a ne se pořád obávat, že nám včelstva budou hynout! Ano, pak je samozřejmě jednodušší po vytočení medu do všech včelstev nastrkat Gabon, na podzim všechna včelstva ošetřit fumigacemi a dorazit aerosolem a s napětím čekat na vyšetření zimní měli. Na jaře jim natřít plod a zafumigovat. Kde je problém? Kde, to myslím bude v několika následujících sezonách mnohým včelařům jasné.
Včelaříme pro koho? Pro sebe? Pak je to v pořádku. Pokud ale chceme včelařit i trošku pro včely samotné, měli bychom se zamyslet nad tím, co jim děláme. Nechci končit pesimisticky. Je vlahé skoro letní ráno a začíná pěkný den, ptáci venku zpívají, tak zavřu počítač a půjdu ke včelám. Spočítám samičky Varroa na podložkách a budu přemýšlet, jak včelám škodit ještě méně než teď.
MVDr. Zdeněk Klíma Ústav veterinární ekologie a ochrany životního prostředí, Oddělení chorob ryb a včel