V rodném Koclířově začal včelařit ještě jako kluk asi ve 14 letech, když jej podporoval místní včelmistr Vincenc Vojta nejen tím, že ho učil včelařině, ale také mu věnoval první včelstvo. Byla to klíčová osoba, která u něj vztah ke včelaření založila ve velmi pevných kořenech.
Čas studia
Ty pak dále upevňoval čtyři roky na Střední zemědělské technické škole v Moravské Třebové až do roku 1976. Následně je rozvíjel na Vysoké škole zemědělské v Brně při studiu zootechniky, kde jeho další rozvoj ovlivnily tehdejší včelařské odbornice prof. Sylvie Kubišová a Ing. Hana Háslbachová. Souběžně také včelařské společenství kolem úlu Optimal, jehož začátky spoluzakládal, aby zhmotnil myšlenku nízkých nástavků i v našich podmínkách. V roce 1981 absolvoval Vysokou školu zemědělskou jako inženýr zootechnik.
V roce 1989 ukončil postgraduální studium a získal titul kandidáta věd v zemědělských vědách.
Profesní působení
Květoslav Čermák působil ve Výzkumném ústavu včelařském v Dole, a to hned na několika stanicích formou studijních pobytů nebo později jako odborný či výzkumný pracovník či dokonce vedoucí pracoviště. V Liptovskom Hrádku, kde působil od roku 1987, nakonec nepřijal v roce 1997 nabídku stát se ředitelem Ústavu včelárstva, protože již měl své plány s Vigorkami.
Totiž přibližně v tuto dobu dozrála jeho ambice registrovat si obchodní jméno kmene včel, který kromě Lesany, též šlechtil. V tuto dobu v Závažnej Porube, kde se oženil, žil a počal dva syny, měl již dostatečně proselektovaný materiál, aby mohl začít s jeho dalším šlechtěním. Pro tuto myšlenku si vybral Pokusný včelín v Zubří, kde ho dále rozvíjel v letech 1997 až 2008. Jeho úmysl se však nesetkal zcela s pochopením, takže se nakonec vrátil do rodného kraje, kde již nebyl svázán okolnostmi a mohl se věnovat šlechtění neomezeně.
Šlechtitelský přínos
Celý život se Květoslav Čermák věnoval chovu, a především šlechtění včel. Jeho přístup byl moderní a často přinášel nové poznatky do povědomí apidologů a praktických včelařů jako prvý.
Byl první, kdo se věnoval digitální morfometrii včel, zavedl program pro plemennou evidenci matek a provedl náročné výpočty příbuznosti včel tak, aby mohl předpovídat vhodné kombinace matek s ohledem na dosaženou výši příbuzenského páření (inbreeding) vyjádřitelnou koeficientem F. Výpočty jsou náročné a jejich počítačové zpracovaní nejen šetří práci a čas, ale zvyšuje i jejich přesnost, zejména při různé míře připářených trubců v některých systémech inbreedingu. O jeho program byl proto zájem v zahraničí.
Rovněž zdůrazňoval význam zlepšování vlastností před pouhou plemenitbou. Proto vlastnosti včel kmene VIGOR® se staly poněkud výjimečné a jako první vykazovaly vynikající hodnoty hygienického chování, které později věda shledala jako velmi důležité při uplatnění odolnosti včel proti jejich mikrobiálním a později parazitárním chorobám.
Za svůj život napsal více než sto odborných nebo vědeckých článků či konferenčních příspěvků. V nich se kromě jiného věnoval zejména problematice šlechtění včel. Velmi hodnotný je zejména jeho seriál o příbuzenských vztazích včel, který postupně uveřejnil ve více než třech desítkách čísel časopisu Včelařství počínaje ročníkem 2003. Stále aktuální jsou však také jeho články o moru včelího plodu a varroatoleranci, které vycházely v Moderním včelaři hned od roku založení jeho vydávání.
Osobní vzpomínka
Kolegu Čermáka jsem poznal v roce 1997 při své doktorandské stáži na Ústavu včelárstva v Liptovskom Hrádku. Moje tehdejší školitelka, která byla dříve také jeho školitelkou, mi několikrát zdůrazňovala, že Květoš je její nejlepší student, a mluvila o něm v superlativech. Několikrát ho chtěla dokonce získat jako svého spolupracovníka. Univerzita však nebyla jeho ambicí. Byl by daleko od včel, jak mi říkal.
Nikdy jsem si při našich odborných diskusích nevšiml, že by uklouzl ke spekulacím. Když si něčím nebyl jist, nanejvýše tvořil seriózní hypotézy. Pokud něco tvrdil, bylo to ověřené jím nebo experimentem, který si prostudoval. Proto jsem mu dodnes vděčný, že mě přibral ke spolupráci na šlechtění Vigorek.
Za jeho největší včelařský úspěch považuji dosažení vysoce životaschopných inbredů bez náznaku inbrední deprese s inbreedingem přes 20 %. Díky jeho výpočtům inbreedingu se mu podařilo to, v co řada šlechtitelů nevěřila a Květoše od jeho postupů odrazovala a kritizovala ho. Na jedné ze studijních cest do Nizozemska ho prof. Praagh naléhavě přesvědčoval, že pokud nebude používat k inseminaci trubce z více včelstev, včelstva nepřežijí a linie padnou následkem inbrední deprese. Letos v létě jsme si na to vzpomněli, když jsme ještě spolu pracovali v Petrušově při inseminaci a jako plemenný materiál jsme vybírali právě tyto vysoké inbredy Vigorek. Říkal: „… vůbec nevím, jak to tehdy prof. Praagh myslel.“
Květoš byl vždy ve svých projevech mírný a pokaždé inspiroval nejen svou odborností. Nejen mě, ale všechny v oboru. Mendelova společnost pro včelařský výzkum ho dokonce zvolila za svého předsedu. Bezesporu inspiroval i ty, kteří, řečeno eufemisticky, jeho myšlenky nepřijímali snadno. Ve výčtu faktů byl efektivně strohý, takže pokud se někdo po odborné stránce nepřipravil, nemusel vše pochopit hned jeho prvním výkladem. Mně jeho krátké a hutné výroky v diskusích vyhovovaly. Nikoho lepšího v hutnosti sdělení jsem nepoznal.
Vigorky odkazem
Ještě koncem srpna jsme s Květošem společně plánovali zušlechtění Vigorek v roce 2025. U toho již bohužel fyzicky nebude. Stihli jsme se ale domluvit. Vigor žije, a tak žije zároveň Květošova práce jako zhmotnění jeho vizionářství ve šlechtění včely medonosné!
Jsem mu nevyslovitelně vděčný. Je pro mě stejně důležitý, jako byl pro něj na jeho počátku pan Vincenc Vojta z Koclířova. Žádné včelstvo mi však nevěnoval.
Prosím, uctěme jeho památku!
