Ke svému vydavatelskému počinu říká: „Lidská činnost zaznamenaná do tištěné podoby se stává nesmrtelnou a poučnou pro nové generace.“
Evžen Báchor se chovu včel věnuje od svých 18 let. Do té doby ho spíš zajímal motokros, ale „byl přesvědčen“ k převzetí včelstev po místním zemřelém včelaři a včely již nikdy neopustil. Ve svých padesáti letech přidal ke svému vysokoškolskému pedagogickému diplomu ještě výuční list „Včelař“, který získal při studiu ve včelařském učilišti v Nasavrkách. Angažoval se i v pardubickém včelařském spolku, jemuž šestnáct let předsedal. Profesí novinář měl a má blízko jak k psanému slovu, tak k dokumentární fotografii. Více než třísetstránková publikace proto připomíná textem a rozsáhlou fotogalerií vše podstatné, co se ve spolku událo na přelomu tisíciletí a v jeho prvých dvou dekádách. Kromě vlastní dokumentace aktivit, z nichž mnohé inicioval, se opírá o zápisy ze spolkových schůzí a částečně o včelařskou kroniku vedenou Josefem Havrdou.
Kniha je pokračováním Báchorovy publikace Sto let včelařství na Pardubicku 1907–2007. Jednotlivé kapitoly dokládají, že pardubičtí včelaři stále navazují na tradiční spolkový život, kde nechybí vzestupy a pády, kam patří návštěvy jiných včelařů doma i v cizině, výstavy, plesy, kurzy pro začínající včelaře. Ale také hledají a nalézají nové cesty k propagaci medu a chovu včel mezi širokou veřejností. Nejznámější jsou Dny medu, založené v roce 2000, které dnes oslovují každoročně několik tisíc návštěvníků. Neopominutelným střípkem do dějin českého včelařství je také dokumentace vzniku spolkového kroje, který si Pardubičtí pořídili jako vůbec první u nás přesně před dvaceti lety.
Při pozorném čtení se knížka může stát studnicí nápadů pro další včelařská uskupení. Ať už je to podávání jahelné kaše s medem Perchtami nebo pořádání školní akademie na Rimského Korsakův Let čmeláka v kostýmech včel a mnoho dalšího.
ISBN 978-80-11-05400-7
