Pamětliva zmrzlých květů po nástupu jara utrženého ze řetězu, trápení s melecitózou, uplavaných úlů na podzim, se nabízí přání „Ať je ten nastávající rok lepší“, ale zda to bude konvenovat optimistům nebo pesimistům, tvrdícím, že vždycky může být hůř, nevím. S častou větou „Ať je ten nový rok alespoň takový, jako byl ten končící“, si také obvykle nepomůžeme, protože se vždycky stal nějaký malér.
Někdo říká „Ať se ti vyplní všechno, co chceš“. Když si odmyslím fujtajblové přání, aby sousedovi chcípla koza, a zůstanu u přání neškodných, tak kolikrát člověk s odstupem času poděkuje Osudu se slovy „Ještě, že se mi to tenkrát nesplnilo“. Jako když vám někdo vyfoukl koupi domu, kolem něhož teď vede obchvat obce. Anebo potkáte-li po letech kdysi nedosažitelného Jeho, dnes pod parou, obdařeného pivním břichem či božskou Jí, změněnou v pavlačovou babu.
Také častá fráze „Ať se tu zase za rok takhle všichni sejdeme“, může být bruslením na tenkém ledě, pokud vás rok, co rok povinná přítomnost toho či onoho příbuzného spolehlivě vytočí.
Samozřejmě, nic se nezkazí frází „Na zdraví“. Ale při začátku nového data to chce něco originálnějšího. Tím nemám na mysli koutkem úst pronesené „Ať se ti daří včely,“ vyslovené jen z přesvědčení, že se to tak sluší a patří včelaři říct. Pravda, rodinní komici jsou schopni modifikace v podobě „Ať nedostaneš moc žihadel, cha, cha, cha“, ale kdo z nás by takový laciný vtip ocenil, že?
Ze všech přípitků, které jsem už na přelomu roků absolvovala, vzpomínám vlastně ráda jen na pravidelná vystoupení svého někdejšího šéfa na firemním večírku: „Dámy a pánové, co nás letos potkalo špatného, bude dobré pro vzpomínky. Teď jedeme dál…“ Dovoluji si mu jeho slova uzmout. Co jste v roce 2024 zažili nepěkného a my jsme o tom psali, si nechme pro vyprávění vnoučatům, a pojďme v roce 2025 dál za šumu včelích křídel.