Čeští čtenáři práci profesora Tautze, působícího na univerzitě ve Würzburgu, znají z knih, jejichž překlady u nás již vyšly. Tři roky po vydání v Německu se nyní dostává kniha o komunikaci ve včelstvu ke zdejším zájemcům o život včel.
Na 250 stránkách se Jürgen Tautz věnuje hlavně kritickému zhodnocení tzv. včelích tanců. Fenomén, za jehož objev získal Karl von Frisch Nobelovu cenu, posuzuje s ohledem na genezi poznatků o včelím dorozumívání v období před Frischem a po něm. S pomocí grafů vysvětluje principy včelích tanců, které dnes najdeme citovány v tisících studií napříč světem. Souběžně pak seznamuje s různými používanými metodologiemi pokusů a jejich výsledky, které Frischova zjištění ověřovaly a zdaleka ne vždy s nimi souzněly.
Čtenář tak získává hluboké pochopení celé problematiky včelích tanců, které se často zjednodušeně vysvětlují jako zcela přesný plánek cesty k pylu a nektaru. Tautz dokládá, že včelí tance jsou jen částí komunikace včel při vyslání létavek ke zdrojům pastvy. Další roli zde hrají vůně, jak geraniol vylučovaný Nasonovovou žlázou, tak aromata květů. A konečně pak je třeba brát v úvahu interakci včel přímo v terénu, kdy zkušené létavky navádí k potravě včely-rekrutky, o níž zatím víme minimum.
Benefitem zcela odborného textu je příloha s metodickým návodem, jak naučit výzkumné včely létat na konkrétní krmné místo. Návod je natolik jednoduchý, že si „drezúru včel“ může vyzkoušet každý badatelsky orientovaný včelař.
ISBN 978-80-271-3274-4
