Petře, proč jste si vybrali zrovna brtnictví?
Protože už několik včelařů z různých subjektů a z různých částí Prahy brtě sleduje a při jasně určené kontrole zkouší chov včel v původních podmínkách. To znamená v lese, v brtích zavěšených ve výšce tří metrů a více. Účelem našeho projektu je zjistit při průběžných prohlídkách a z odebraných vzorků, zda jsou včelstva schopna přežít bez zásahů člověka.
Čtenáři Moderního včelaře vědí, co je brtnictví a jak brť vypadá. Zajímavé proto pro ně může být, jak jste získali s umístěním brtí souhlas majitelů lesů, navíc v Praze.
Projekt podpořilo hlavní město Praha a po jeho předložení jsme tak dostali souhlas k umístění brtí na určitých pozemcích. Podstatné také bylo, že Lesy hl. m. Prahy jsou držitelem druhé mezinárodní certifikace FSC® (Forest Stewardship Council® – Rada pro lesní hospodaření), takže obhospodařují porosty v majetku hl. m. Prahy v souladu se zásadami trvale udržitelného hospodaření v lesních ekosystémech.
Roli tedy hraje také ekologický rozměr.
Jistě, protože včely k ekosystému lesa patří už proto, že opylováním zaručují biologickou rozmanitost. V hospodářsky spravovaném lese už dnes nenajdeme třešeň ptačí, lípy, olše či klasické mýtiny, paseky zarostlé jahodníkem, maliním, vrbovkou, starčekem, konopicí, nebo keřové patro na okraji lesa. Mýcení dnes probíhá strojově, stejně jako nové výsadby a vymýcená plocha se ošetřuje tak, aby se nové stromky nemusely obžínat. Pokud les nemeduje, tzn. chybí medovice, včely v něm nenachází dostatečnou pastvu. Polaření navíc zakazuje zákon. Paradoxem je, že ve městech a městských lesích mají včely mnohdy více různorodé pastvy než mimo městskou aglomeraci, tedy na venkově a v hospodářských lesích.
Brtnictví je jistě zajímavé, ale z brtí je minimální medný výnos. Má tento způsob chovu dnes ještě smysl?
Určitě to není jen takové hraní si. V Polsku lesníci oživili tuto tradici v národních parcích. Polské brtnictví bylo dokonce uznáno jako kulturní dědictví UNESCO. V lesních oblastech, jako je polesí Spała, Bělověžský prales a dalších, Poláci brtnictví chrání a podporují jako součást ekologické správy lesa a obnovy biodiverzity. Video s jejich přednáškou viz odkaz 1.
V Čechách začal propagovat polský přístup k brtnictví včelař a lesník Milan Motyka z Mostů u Jablunkova. Díky jeho úsilí došlo k pořádání prvních brtnických workshopů pod hlavičkou Pracovní společnosti nástavkových včelařů CZ, z. s., která před několika lety vydala na dané téma malou brožuru. Poté uspořádal Včelařský spolek pro Prahu 6 a 7 semináře a další dílny. Brtě byly instalovány v regionu Dolní Lomná, v Krušných horách, Brdech, na Šumavě. Kromě mě se v tom hodně angažoval předseda spolku Milan Šimonovský. Oba jsme absolventy oboru Včelař Středního odborného učiliště Blatná.
Brtnictví je jistě zajímavé. Vloni v létě jsme pořádali seminář spojený s výrobou brtí v Ekocentru Prales Lesů hl. m. Praha. Zájem o něj byl veliký. Jedna brť zůstala na místě a druhá se dostala do zemědělského muzea. Během semináře vzniklo video dokumentující výrobu brtě a propagující význam brtnictví. Viz odkaz 2.
Smysluplnost tohoto dávného způsobu chovu včel nehledáme v medném výtěžku, ale v poznání biologie včelstva v brti. V dnešní době plošných úhynů chceme poznat včelstva v jejich přirozeném prostředí, bez dokrmování cukrem. Med se z brtě odebírá až na jaře, kdy příroda poskytuje včelstvu novou pastvu. Včely nejsou vystaveny chemickým prostředkům, brtník spoléhá na přírodní podmínky lesa v ekologické správě.
Co říkají na brtě Pražané, pro něž je les místem rekreace?
Brtě, které mají tu výhodu, že jejich obsluha vyžaduje minimální zásahy člověka, zavěšujeme mimo cesty v lesích pražských přírodních parků. Jejich rozlehlost zaručuje eventuální bezpečné vyrojení včelstva z brtě. Roj buď najde dutinu, nebo zahyne stejně jako v minulých stoletích, tisíciletích. Brtě navíc pravidelně kontrolujeme.
Brtě sice zavěšujete mimo cesty, ale i tak jsou ve veřejně přístupném prostoru. Pochopí zvídaví lidé, o co se jedná?
Poblíž brtí jsou informační tabule, na nichž vysvětlujeme, co jsou brtě, že včely tvoří důležitou součást lesního ekosystému a že dutiny se včelstvy pravidelně kontrolujeme. Zároveň žádáme o klid a nerušení včel.
Už jsme se zmínili o tom, že u našich polských sousedů je brtnictví populární, má podporu, med z brtí se cení. Znáš ještě jiné příklady?
Ano, ze Švýcarska. Lesní mistr Roger Zimmermann v Basileji převedl svůj les o rozloze 10 km² z ekonomického na ekologické lesnictví.
Letos v lednu proběhla v Goethe Institutu on-line přednáška Jak se daří divokým včelám. Dr Johannes Wirz, molekulární biolog, výzkumník a lektor s bohatou zkušeností v oborech zdraví včel, ekologie a genetika, v letech 2020–2022 vedoucí přírodovědné sekce Goetheanea a člen iniciativy Mellifera e. V., hovořil o své výzkumné práci ve výše zmíněném lese, kde je 14 brtí. Se spolupracovníky tu monitoroval stavbu plástů, varroózu, diverzitu pylu i rezidua pesticidů. Zmínil se také o opatřeních na obnovu lesních biotopů. Přednášku uspořádala Asociace místních potravinových iniciativ, o. p. s., se Včelařským spolkem pro Prahu 6 a 7 a Spolkem Hájovna právě v rámci našeho projektu Chov včel blízké přírodě viz odkaz 3.
Projekt nyní končí, tím i jeho podpora ze strany hl. m. Praha. Co bude s brtěmi dál?
Brtě v lese mohou zůstat i nadále. Vzhledem k tomu, že novodobí brtníci jsou zapálenými včelaři, kteří do výroby a instalace brtí vložili mnoho úsilí, času, peněz a žene je navíc zvědavost, budou v prohlídkách brtí pokračovat. Vzorky včel a medu z brtí rádi předají zájemcům z řad výzkumníků. Jednají například s Národním centrem zemědělského a potravinářského výzkumu, v. v. i., v Praze-Ruzyni. Doufáme proto, že si za čas v Moderním včelaři přečtete další článek o brtích s novými poznatky.
- Brtnický kurz v Ekocentru Prales Lesů hl. m. Prahy www.youtube.com/watch?v=qugJTxv6ZbA
(YouTube kanál Se včelaři o včelách).
2. Přednáška polských lektorů https://www.youtube.com/watch?v=_ia2Sve9F4A&feature=youtu.be
3. Přednáška o lesním včelaření ve Švýcarsku dr. Johannese Wirze. www.youtube.com/watch?v=hSf648KgvbQ
(YouTube kanál Se včelaři o včelách).
