V roce 2023 fungovala v našem státě jediná včelí biofarma. V ročním srovnání poklesl počet včelstev chovaných v certifikovaném ekologickém režimu z 305 v roce 2022 na 175 v roce 2023, takže došlo k meziročnímu poklesu o 42,6 %.
S tím souvisí prodej vyprodukovaného bio medu, který klesl z 5,63 tuny v roce 2022 na tři tuny v roce 2023, meziroční pokles tak činil 46,7 %. Veškerá tato produkce byla pod deklarací bio med prodána na domácím trhu.
Komentář k uvedeným údajům
Předložená číselná data jsou nezpochybnitelná. Pomineme-li, že oficiální materiál Ministerstva vnitra uvádí v kategorii Včely „počet rojů“ a nikoli správně včelstev, tak diskutabilní je také vysvětlení, proč u nás bio včelaření v podstatě neexistuje: „Ekologický chov včel se nedaří v ČR rozvinout a počet včelstev v posledních letech klesá. Bariérou je výskyt onemocnění varroáza a také nedostatek kvalifikovaných ošetřovatelů včel (str. 25).“
Každý včelař, který se někdy zaobíral myšlenkou biovčelaření, od ní však záhy upustil většinou z jiných důvodů, než uvádí ročenka. Tlumení varroózy, které má dnes propracované metodiky využívající kombinaci organických kyselin se zootechnickými opatřeními, tou hlavní překážkou není.
S ohledem na roční počet absolventů dvou včelařských učilišť a mnoha profesionálně vedených kurzů neobstojí ani tvrzení, že je nedostatek kvalifikovaných ošetřovatelů včel. Opět terminologická poznámka: obecně se mluví nikoli o ošetřovatelích včel, ale o chovatelích včel. Zásadním problémem je požadavek, aby ve tříkilometrovém okruhu doletu včel nebyla na porosty aplikována tvrdá chemie, především reprezentovaná pesticidy. Vzhledem k podobě zdejší zemědělské krajiny je tato podmínka splnitelná víceméně jen v horských oblastech s převahou lesů a pastvin, vojenských újezdech, chráněných krajinných oblastech a národních parcích. Národní parky v České republice chov včel nepodporují, naopak v poslední době včelaře se včelstvy vytěsňují z důvodu ubírání pastvy ostatním opylovatelům. I v tomto příznivém prostředí však dopadne na chovatele další nepřekročitelný požadavek, a to krmit včelstva výhradně bio cukrem, co je ekonomická sebevražda, anebo zimovat na medu. Jenže právě v těchto oblastech bývá snůška kolísavá podle výskytu či absenci medovice, a navíc tu nastupuje nebezpečí nezkrmitelné melecitózy, jak jsme tomu byli svědky vloni. Včelař se včelstvy v horách zažívá sezóny, kdy je rád alespoň za trochu medu pro svou potřebu, a o profi včelaření v bio režimu, kdy nechá včely zimovat na medu, se mu může jen zdát.
Cenu medu navíc zatěžují náklady na povinnou průběžnou kontrolní certifikaci, která vyžaduje vést složitou administrativu u samotného chovatele včel. Povinné jsou také analýzy medu nejen na základní kvalitativní parametry, ale také na přítomnost pesticidů. Tyto speciální rozbory u konvenčních včelařů nejsou vyžadovány. Přesto největší zájmový spolek včelařů paušálně hlásá, že každý včelař je v podstatě „ekolog“ a produkuje kvalitní (bio) med. Tyto narativy přejímá i Ministerstvo zemědělství, které včelařství zaštituje.
Určitou nadějí je regenerativní zemědělství, které se v České republice a na Slovensku začíná již také prosazovat. Je to světový trend v obdělávání půdy, kdy se téměř nepoužívají drahé pesticidy a průmyslová hnojiva. Půda se minimálně narušuje, upřednostňuje se různorodost plodin a meziplodin, které jsou vynikající pastvou pro opylovatele. Tento způsob zemědělství je nadějí nejen pro včely…
Po sečtení výše uvedeného se včelařská komunita nediví, na rozdíl od Ministerstva zemědělství, že je u nás bio včelař raritou a navýšení počtu bio včelařů se nekoná.
Nad rámec tohoto článku je otázka, do jaké míry jsou v zahraničí odlišné podmínky pro bio včelaření, protože s bio medem se na tamním trhu setkávají zákazníci vcelku běžně.
Problém „zelené pouště“
Ročenka potvrzuje, že Česká republika stále patří k zemím s největší průměrnou velikostí zemědělských podniků. Průměrná velikost zdejších konvenčních farem, jejichž počet stále převažuje nad ekologickými, je podle Zelené zprávy Ministerstva zemědělství 80 hektarů, podle Integrovaného šetření v zemědělství 2023 Českého statistického úřadu dokonce 106 hektarů, zatímco průměr v Evropské unii je cca 20 hektarů. Že je důsledkem „zelená poušť“, kde opylovatelé po většinu roku u nás nenacházejí dostatek pastvy, je nabíledni.
Ekologické obhospodařování se v České republice týká dlouhodobě především trvalých travních porostů, hlavně v horských a podhorských oblastech. I tyto plochy se zpravidla kvůli dotacím sečou najednou ve velkých plochách a před odkvětem, takže pro včely představují malé využití. Nicméně postupně roste v jednotkách procent rozloha orné půdy v ekologickém režimu.
Spotřeba biopotravin
Hořkým zadostiučiněním pro českého včelaře, který se rozhodl z výše uvedených důvodů se do bio chovu včel nepouštět, jsou data ke spotřebě bio potravin v České republice. Roční spotřeba těchto potravin se u nás pohybovala ve sledovaném období ve výši 22 €/osoba. Průměr v Evropské unii je 102 €. Na špičce je Švýcarsko se 437 €.
Projekty ekologického zemědělství
Co se týká dopadu mezinárodních projektů s tematikou ekologického zemědělství na včelařství, uvádí ročenka jediný. Jedná se o RestPoll: Obnova stanovišť opylovatelů v evropské zemědělské krajině na základě participativních přístupů více aktérů. Projekt cílí na obnovu populace opylovatelů v Evropě. Spojením odborníků z různých oblastí si projekt klade za cíl společně navrhnout, vyhodnotit a zpřesnit opatření pro obnovu opylovatelů a zapojit zainteresované strany na všech úrovních, od správců půdy po vlády. Smyslem je vytvoření celoevropské sítě oblastí případových studií obnovy opylovatelů věnovaných experimentování a vzájemnému učení. Projekt běží od října roku 2023 do září roku 2027 a celkové alokované finance ze strany Evropské unie činí cca 7 200 000 €.
Ročenka nejmenuje žádnou českou instituci podílející se na projektu. Zdroj: CORDIS https://cordis.europa.eu/projects/en; zpracovala Česká technologická platforma pro ekologické zemědělství.
ISBN 978-80-7434-788-7
