Úvod
Přes zimu hyne a ze zimního chumáče vypadne na dno úlu minimálně 10 % samiček kleštíka včelího (Varroa destructor) [1]. Z tohoto předpokladu vychází nařízení pro celostátní vyšetření směsného vzorku zimní měli, tedy postulát zní: jestliže v zimní měli na konci zimy, tj. cca do poloviny února, zjistíme 3 roztoče, ve včelstvu přežívá dále 27 živých samiček kleštíků. Jde pouze o předpoklad, protože skutečnost může být jiná. Záleží také na konkrétním průběhu zimování [2].
V posledních letech včelaři zjišťují, že vyšetření zimní měli je pro účinné tlumení varroózy zbytečné. Důvodem je značná nepřesnost flotační metody [3, 4, 5]. Přesnost flotační metody v akreditované laboratoři v porovnání s ručním spočítáním roztočů byla vyčíslena na pouhých 55,1 % [6]! To je nedostatečné, protože početnost jarní populace kleštíků je rozhodující pro výslednou populaci roztočů v následujícím podletí [7, 8].
V souvislosti s tím se také diskutuje o tom, že spady v předjaří jsou výrazně odlišné od teoretického populačního modelu a není prokázáno, proč tomu tak je. Jedna z hypotéz je, že jde o roztoče tzv. dodatečně spadlé v důsledku opožděného léčebného podzimního spadu (např. po fumigaci kyselinou šťavelovou nebo amitrazem). Roztoči jsou ve včelstvu nejvíce početní v podletí a na podzim, a proto v tomto období po aplikaci akaricidů jich padají na dno úlu i tisíce. Část z nich se zachytí v níže položených buňkách včelího díla (případně na horních loučkách). To platí zejména u moderních nástavkových úlů, kde se včelstva zimují v několika nástavcích na sobě, aby následný růst na jaře byl maximálně intenzivní. Pod sediskem zimního chumáče se tak nachází minimálně jeden neobsedlý nástavek se soušemi, ve kterých je dostatek místa pro zachycení roztočů. Roztoči přirozeně spadlí v předjaří byli usmrceni již v předchozím roce a nejde tedy o přirozený úhyn, podle kterého lze na základě studia dynamiky vývoje populací odhadovat skutečný počet živých roztočů ve včelstvu [9].
Stačí tedy jeden prolet během zimy v průběhu záchytu zimní měli na dně úlu a včely během něj mohou zásadním způsobem zkreslit (zvýšit) přirozený zimní spad tím, že začnou buňky čistit, a do měli se tak dostanou i roztoči, kteří byli usmrceni na podzim předchozího roku. Nic nám nepomůže doporučení Mimořádných veterinárních opatření, že po poslední fumigaci musíme podložky řádně očistit a vložit zpět do úlu. Nemluvě o tom, že směsné vyšetření mnoha včelstev v jednom vzorku je z hlediska robustnosti takové diagnostické metody úsměvné. Zejména ve velkých souborech včelstev se docela dobře zamaskují (= zprůměrují) včelstva silně napadená, která jsou pak v dané sezoně primárním zdrojem roztočů (Gruna, 2012 – veřejné sdělení). A nebo naopak, kvůli jednomu či několika málo silně napadeným včelstvům je nařízeno ošetření syntetickými akaricidy s biokumulačním potenciálem i pro včelstva, která takovou léčbu nepotřebují.
Cíl
Pro ověření hypotézy, že roztoči se po podletních a podzimních aplikacích akaricidů zachytávají ve významných počtech v neobsedlých souších pod zimním sediskem a následně v předjaří v důsledku čisticí činnosti včel dodatečně padají na dno úlu, jsme provedli následující experiment.
Metodika, výsledky a diskuse
V roce 2011 jsme od 9. do 30. března sledovali přirozený zimní spad ve 31 včelstvech zimovaných ve dvou nástavcích a jednom polonástavku (výška 17 cm) úlu Čechoslovák se zvýšeným podmetem (15 cm). Polonástavek byl položený nejníže. Dne 30. března 2011 jsme aplikovali kyselinu mravenčí metodou MitegoneTM [10] a sledovali jsme až do 21. 3. 2011 léčebný spad. Korelační vztah mezi oběma spady byl však nízký, tedy bezvýznamný (r = 0,37, p = 0,04). V řadě případů docházelo k tomu, že ačkoliv přirozený spad byl vysoký, následný léčebný spad byl neobvykle nízký až téměř zanedbatelný. Srovnání podletních přirozených a následných léčebných spadů však prokazují, že přirozené podletní spady jsou dobrým diagnostickým postupem pro odhad skutečné (= žijící) podletní populace roztočů [11]. Korelační koeficienty pro tento vztah jsou velmi vysoké a vysoce průkazné (r > 0,85; p < 0,001).
| Počet včelstev (n) | 34 |
| Průměr (± sx) | 87 (± 79) |
| Maximum | 214 |
| Minimum | 7 |
Tabulka 1 – Počty roztočů vypadlých z nejníže umístěného polonástavku po vyklepání v předjaří 2012
| Počet včelstev (n) | 34 |
| Průměr (± sx) | 419 (± 469) |
| Maximum | 2 380 |
| Minimum | 15 |
Tabulka 2 – Celkový přirozený i léčebný spad roztočů na podzim 2011 (1. 9.– 1. 12.)
Nízký korelační vztah v předjaří je zřejmě ovlivněn právě dodatečným spadem roztočů usmrcených už na podzim. Pro ověření tohoto předpokladu jsme proto v roce 2012 provedli experiment na 34 včelstvech ve stejném úlovém systému jako v roce 2011. Dne 16. 3. 2012 jsme provedli první jarní prohlídku včelstev a krátce odejmuli spodní polonástavky. Těmi jsme intenzivně 1 minutu klepali v různě nakloněných polohách o pevnou světlou podložku tak, aby se případní roztoči v buňkách uvolnili a vysypali se z nástavku ven. Poté byli roztoči na světlé podložce přesně spočítáni. Souhrnné výsledky jsou v tabulce 1. Pro dokreslení jsou v tabulce 2 uvedeny souhrnné spady roztočů, které tomuto stavu předcházely na podzim 2011.
Závěr a doporučení
Na základě výše uvedených výsledků nemůžeme doporučit vyšetření zimní měli jako obecný diagnostický postup. Počet roztočů v zimní měli je zkreslován nejen nedostatečnou přesností flotační metody, jak bylo dříve publikováno, ale také dodatečným spadem roztočů, kteří byli usmrceni varroacidy již v průběhu podletí a podzimu a při pádu na dno úlu byli zachyceni v prázdných buňkách níže položených souší. Včely při zimních proletech a nejpozději při první jarním proletu začínají tyto buňky čistit a roztoče vyhazovat dodatečně na dno úlu. Tím dochází ke zkreslení přirozeného spadu, který není odrazem skutečné nákazové situace. Podle našich zjištění lze ke spolehlivé diagnostice použít jen hodnoty podle jednotlivých včelstev, a nikoliv ze směsných vzorků, a to až ze spadů: a) léčebných jarních po kyselině mravenčí a nebo b) přirozených květnových až červnových při respektování skutečností o nerovnoměrném rozvoji kleštíka [11]. Vždy tedy až poté, co včely spolehlivě obsednou úlový prostor i v nejnižším z nástavků a vyčištěním buněk shodí na dno úlu i roztoče zachycené v buňkách po podzimní aplikaci akaricidů.
Zimní měl je pro diagnostiku varroózy nedostatečná, což vyplývá nejen z výsledků výše doložených experimentů, ale i z výsledků celostátního vyšetření zimní měli 2011 [12]. Podle nich nebylo lze očekávat, a tedy predikovat kritický průběh varroózy pro následující podletí, podzim a zimu. I přesto došlo na přelomu sezon 2011/12 k plošným ztrátám včelstev na většině území České republiky. Systém varroamonitoring.cz informace o hrozícím nebezpečí obsahoval [13]. Při tlumení nákazy k nim však namnoze nebylo včas přihlédnuto. Doporučujeme proto plošný varroamonitoring system s ohledem nejen na naše výsledky experimentů, ale také s ohledem na dosud publikovaná argumentovaná a dosud převážně ignorovaná doporučení [14, 15, 16, 17].
Ing. Antonín Přidal, Ph.D., Ing. Jiří Svoboda, Ph.D.
oddělení včelařství Mendelovy univerzity v Brně
Literatura
[1] Peroutka M., Drobníková V. 1985: Nemoci a škůdci včely medonosné (strany 278–305). In: Veselý a kol. 1985: Včelařství, SZN Praha, 368 stran.
[2] Čermák K. 2009: Co dělá kleštík v zimě. Moderní včelař 6 (1): 21.
[3] Buřinský P. 2009: Varroóza na nule aneb Jak lze věřit výsledkům rozborů zimní měli? Moderní včelař 6 (3): 69–70.
[4] Kala J. 2009: Aha, letošní výsledky rozboru zimní měli!? Moderní včelař 6 (3): 70–71.
[5] Špalek O. 2009: Několik důvodů proč upustit od vyšetření zimní měli na Varroa destructor. Moderní včelař 6 (3): 71–72.
[6] Přidal A., Klíma Z., Texl P., Čermák K. 2011: Vyšetření zimní měli a jeho skutečný význam pro sledování nákaz včely medonosné. Moderní včelař 8 (5): 133–134.
[7] Martin S. J. 1998: A population model for the ectoparasitic mite Varroa jacobsoni in honey bee (Apis mellifera) colonies. Ecological Modelling 109: 267–281.
[8] Přidal A., Svoboda J. 2011: Kyselina mravenčí aplikovaná metodou MITEGONE™ významně snižuje početnost roztočů ve včelstvu. Moderní včelař 8 (2): 56–59.
[9] Holub P. 2010: Varroatolerance včelstev, její vyhodnocování a možnosti šlechtění. Moderní včelař 7 (2): IX–XX.
[10] Přidal A., Svoboda J. 2011: Kyselina mravenčí aplikovaná metodou MiteGone – dílčí výsledky. Moderní včelař 8 (1): 21–25.
[11] Přidal A., Svoboda J. 2012: Odhad intenzity varroózy pomocí monitoringu přirozeného podletního spadu (strany 29–34). In: Staroň M., Čermáková T. (eds.): I. Seminár včelárskej praxe a vedeckej verejnosti, Centrum výskumu živočíšnej výroby Nitra, Ústav včelárstva v Liptovskom Hrádku, 18. 2. 2012, 67 stran. [ISBN 978-80-89418-16-9]
[12] http://www.beedol.cz/wp-content/ uploads/2011/03/mapa-nad3-2011.pdf
[13] http://www.varroamonitoring.cz
[14] Klíma Z. 2011: Zamyšlení nad varroamonitoringem. Moderní včelař 7 (3): 84–85.
[15] Texl P., Přidal A. 2008: Principy monitoringu spadu kleštíka včelího (Varroa destructor). Moderní včelař 5 (1): 15–16.
[16] Krapáč P. 2009: Varroa monitoring system – ANO. Moderní včelař 6 (2): 60.
[17] Klíma Z. 2012: Možnosti využití varroamonitoring systému v rámci tlumení varroózy (strany 45–47). In: Staroň M., Čermáková T. (eds.): I. Seminár včelárskej praxe a vedeckej verejnosti, Centrum výskumu živočíšnej výroby Nitra, Ústav včelárstva v Liptovskom Hrádku, 18. 2. 2012, 67 stran. [ISBN 978-80-89418-16-9]