František Adamec se narodil v Nemojanech u Vyškova roku 1866. Gymnasium i bohosloví studoval v Brně. Ještě jako bohoslovec si zamiloval včelu. Když skončil studium teologie a stal se kaplanem v Bystrci u Brna, věnoval se praktickému včelaření a hlavně se seznamoval s veškerou včelařskou literaturou. Po víceleté praxi začal přispívat i do časopisu „Brněnská včela“, později se stal jejím hlavním redaktorem. Napsal mnoho cenných článků a sloupků i do časopisu
„Český včelař“.
V období činorodé včelařské činnosti František Adamec onemocněl těžkou tuberkulózou plic a hrtanu a čtyři roky se léčil v jižních krajích Evropy. Léta trávil ve Štýrsku, Solnohradsku, Tyrolsku a Bavorsku, zimy pak prožil v Meranu, Gorici, Istrii a severní Itálii. Ve všech těchto krajích se seznámil se způsoby včelaření a s pokrokovými včelaři. Ze všech uvedených míst psal o nabytých zkušenostech do různých německých, polských a českých včelařských časopisů.
V roce 1897 se vrací domů na Moravu. Je ustanoven kaplanem v Dalešicích, kde zakládá včelařský spolek. Po půl roce opět mění místo, neboť se stává farářem v Havraníkách u Znojma. Přestože to tehdy byla farnost zcela německá, získal si důvěru místních lidí a setrval tu deset let. V tomto tichém zátiší tzv. „Moravské Itálie“ se aktivně věnoval včelaření a čilé publikační činnosti. Napsal mnoho článku o včelaření zvláště do časopisů „Moravská včela“,
„Český Včelař“ a dále do německých a dalších slovanských časopisů. Napsal také dílo „Právo včelařské“. Právě tady v Havraníkách se zrodila tzv. Adamcova rámková míra 39 × 24 cm – v té době nazývaná „Zlatým středocestím“.
Jeho matka, která mu po ovdovění vedla domácnost, si nemohla v německém prostředí zvyknout. Na její přání tedy roku 1907 přešel na faru do Nikolčic u Hustopečí. První návštěva v novém působišti vedla za včelami do nedalekých Divák k bratrům Mrštíkovým. Na novém působišti našel František Adamec, stejně jako v Havraníkách, výborné přírodní podmínky. Stal se propagátorem pěstování vičence jako zdroje včelí pastvy a zároveň jako výhodné pícniny. A když na začátku minulého století podlehly révokazné kalamitě pravokořenné vinohrady, prosazoval mezi olníky pěstování štěpované vinné révy. Roku 1916 jej biskup přeložil na horkou půdu poněmčené Břeclavi, aby zde pomáhal české věci. Dočkal se tu státní samostatnosti a počeštění města. Včelařství zde ovšem bylo ztíženo. Jednak nedostatkem pastvy, jednak hromadným hynutím včel v místním cukrovaru. V roce 1923 se František Adamec vrátil do farnosti, kde začínal – do Bystrce u Brna. Tady o třiadvacet let později svůj plodný život ukončil.
Pobyt v cizině a získané včelařské poznatky z cizích krajů zásadním způsobem ovlivnily myšlení Františka Adamce v úlové otázce a v moderním pojetí včelařství. Sám Adamec kdysi napsal: „Pobyt za hranicemi mi dal podnět k práci pro nové směry v našem včelařství.“ Podnět zde byl, ale práce sama byla ryzí, původní, zcela naše, česká, nezměrná do hloubky a šíře. Jeho znalosti jazykové a nevídaná píle jej přivádějí do styku s ostatním včelařským světem. Přispívá do cizích odborných časopisů, je v čilém dopisování se včelaři celého světa, jen proto, aby zkoumal vše, co se ve včelařském světě děje, a aby po rozdělení zrna od plev použil kladů pro zvelebení domácí vědy a praxe a zároveň aby v cizině šířil znalosti o svém drahém národě, který tolik miloval. V plemenném chovu je tvůrcem seskupení „Družina“, kterému dává pracovní náplň pro zušlechtění a hospodářskou zdatnost tmavé domácí včely.
Tyto poznatky František Adamec nejvíce uplatnil v době, kdy celé středoevropské včelařství přecházelo z úzkovysoké míry na nízkoširokou. Vědělo se, že v Americe už 50 let funguje nástavkový, horem přístupný Langstrothův úl s velkým nízkoširokým rámkem. František Adamec byl mezi těmi osvícenými včelaři, kteří doporučovali americký Langstroth převzít celý do detailů (viz MODERNÍ VČELAŘ 3/2004). To se však nepodařilo prosadit. Byla tu velká obava včelařů o využití starého vystavěného díla. A tak vznikl kompromis – na sjezdu včelařů v Brně v roce 1904 byla schválena nová míra úlových rámků 39 × 24 cm. Staré rámky s dílem o velikosti 24 × 13 cm se daly využít (3 × 13 cm = 39 cm). Nový rámek 39 × 24 cm byl určen do horem přístupných nástavkových úlů, tzv. amerikánů, což jak všichni víme, se neprosadilo. Sám velký propagátor a výrobce včelařských potřeb Švarc se svým nástavkovým úlem Hospodář neuspěl a začal vyrábět tehdy žádané, zadem přístupné Budečáky na míru 39 × 24 cm.
Je zajímavé (až možná symbolické), že několik stovek metrů od fary v Havraníkách, kde před 100 lety František Adamec včelařil a sepisoval pokrokové včelařské články, dnes stojí včelnice s originálními americkými Langstrothy. Chovatel v nich dosahuje výnosy, za které by se nemuseli stydět ani současní včelaři na Praze 6. Kdyby nyní František Adamec žil, určitě by z toho měl radost a na včelnici by za včelařem zašel na kus řeči.
Děkuji Mgr. Lucii Doubkové za materiály o Fr. Adamcovi objevené v brněnských knihovnách a archivech.