To máme za to, že jsme svolávali hromy a blesky na chudáka svatého Ambrože, pokud se za nás nepřimluví u kolegy Petra, aby neseslal na zem výheň, déšť, vichr, a naopak zajistil výstavní počasí pro medobraní. Teď jsme unavení jako koťata a lamentujeme, kdo nám to nakukal chovat včely. Ti, kteří navíc kromě medového hospodářství ještě rozchovávají matky a dělají oddělky, už ani nechodí spát. A to jsou ještě mezi námi přeborníci, kteří si ke všemu výše uvedenému na sebe upletli bič v podobě přednášek pro méně zdatné jedince.
Kdo si na chvíli sedne, v jedné ruce kyselou okurku a v druhé chleba s něčím řádně prosoleným, nemá stejně z ničeho potěšení, protože ví, že místo hodování by měl přece dolít vodu do kbelíku před úly, nalepit na sklenice etikety nebo alespoň objednat přes web krmítka. Přátelé, stop!
Zastavme, nebo se přestaneme z našeho hobby těšit. Vezměme si časopis, sedněme do stínu, nalijme si, co hrdlo ráčí, a pauzírujme. Svědomí uklidníme faktem, že čtivem bude Moderní včelař.
Protože na nás nic nechce, jen přináší zprávu, jak se činí jiní. Třeba Timothy Malfroy v Austrálii nebo Vojtěch Daněk, který se sympaticky opět dělí se začátečníky o své zkušenosti a nestydí se přiznat, že mu také někdy něco nevyšlo, jak předpokládal. Kdo chce spíš něco málo vědy, nechť nalistuje stať paní dr. Prodělalové o včelích virech nebo srovnávání lidského a včelího mozku primáře patologie v Thomayerově nemocnici Františka Koukolíka.
Mimořádně rozsáhlá rubrika Historie pak usnadní opoutání se od současnosti úplně každému. Samozřejmě, pokračuje seriál o Franzi Hruschkovi, ale také se podíváme do muzea a dotkneme se počátků genetiky.
Hodinka čtení vám prostě může udělat ve dnech včelařského běsnění radost, i když bude také v přítomnosti včel.
Vaše Marie Šotolová, šéfredaktrorka.
.