Ze včelařského nebe

Milan Motyka

3/2015, strana 41

Jaroslav Havlín... Vždy tichý, nenápadný. Znali jsme ho ve včelařských kruzích všichni. Když se však rozhovořil o chovu matek, rázem to byl Pan včelař. Tento včelař se stal legendou už za svého života.

Nepřeberná studnice vědomostí a zkušeností v chovu slovinské kraňky, jak říkají rodilí Slovinci Krajinske Sivky. Tento včelař se stal legendou už za svého života. Díky své nesmírné vytrvalosti, lidské poctivosti a dobře odvedené včelařské chovatelské práci se zapsal do historie. Vzhlížel jsem k němu s opravdovou úctou. Jeho fotografie v archivu ve mně vždy evokují nádhernou atmosféru besed ve včelařském školicím středisku v Nasavrkách. Snad díky jeho osobitému příkladu vzejdou noví Havlínové a budou stejně dobří chovatelé matek, jak byl on. Měl jsem to štěstí, že jsem ho mohl zachytit okem fotoaparátu při milované práci na jeho včelnici. Vzpomeňte si teď, kdy se přidávají do včelstev nové, mírné matky, na tohoto vzácného a výjimečného člověka i vy ostatní.

Milan Motyka

 

 

Včelstva Jaroslava Havlína žijí dál. Pečuje o ně dcera Jaroslava Olžbutová ve Vráži u Písku. Spolu s manželem se ujali nelehkého úkolu nést dál toto jeho poselství. Na stejném místě, kde vše začínalo, a odkud téměř čtyřicet let odcházely matky do celé republiky, se pokračuje i ve šlechtitelské práci a daří se stále zachovávat jeho dvě známé linie matek. Před dokončením je nový včelín v nedalekých Lučkovicích. V některém dalším čísle Moderního včelaře se vydáme za včelstvy Jaroslava Havlína podrobněji.

                                                                 redakce