Ohledně odolnosti je obecně známý jev, že UV záření jsou spory bakterie Paenibacilus larvae schopné odolat, běžná chemická činidla pro dezinfekci jsou také vůči sporám málo účinná. Z těch cenově dostupných, která je možno použít na omyvatelné předměty, má dobrou účinnost notoricky známá směsi hydroxidu sodného, vody a Sava.
Stále nejjistější účinek má vysoká teplota, ať se jedná o dezinfekci vosku nebo materiálů. Pokud jsou např. nástavky z masivního dřeva, je podle dosavadních znalostí i praktických zkušeností nesmyslná likvidace nástavků, které jsou velmi dobře dezinfikovatelné plamenem či horkým parafínem. Často zmiňovaná pórovitost dřeva v souvislosti s ožíháním plamenem a možnost přežití části spor v hloubce dřeva, je po důkladné mechanické očistě a následném ožíhání plamenem otázkou spíše akademickou, která nemá dle mého názoru v praxi žádný význam. Nicméně naše legislativa zatím stále neumožňuje dezinfekci materiálu, ve kterém se nachází včelstvo s potvrzeným výskytem onemocnění a je nutno ho spálit spolu s utraceným včelstvem.
Co se týče likvidace celých stanovišť, resp. částečné likvidace je vhodné připomenout, jak nesnadné bylo dosažení alespoň částečné změny vyhl. č. 299/2003 Sb. Podle předchozí úpravy stačilo k likvidaci celého stanoviště, bez ohledu na počet včelstev na něm, potvrzení nákazy byť jen u jediného včelstva. Samozřejmě, že nynější hranice 15 % je diskutabilní. Podle mého názoru by bylo možné tuto hranici zrušit úplně a nastavit povinnost likvidace pouze u včelstev s klinickými příznaky, avšak striktně vázaná na další povinná opatření. Mezi ně musí patřit základní dezinfekce materiálu a u zbylých včelstev především úplná obměna díla (převedení včelstev na mezistěny).
Problematika vyšetřování a vyhledávání MVP je podle mě složitější. Je fakt, že v běžné praxi zejména rané příznaky mnozí chovatelé nepoznají. S tím je samozřejmě stále možnost něco dělat pomocí osvěty a stálého přísunu informací. Tady je co zlepšovat. Český svaz včelařů se nyní snaží dosáhnout statutu tzv. prohlížitelů včelstev, který by je opravňoval vykonávat klinické prohlídky včelstev místo úředních veterinárních lékařů. Respektive je snahou veterinářům při této činnosti pomoci. Je však velkým otazníkem, jakou kvalitou bude mít jejich výuka. Pokud totiž tento prohlížitel nebude mít dost zkušeností a příznaky neobjeví, napáchá více škody, než kdyby stanoviště prohlédl o měsíc později úřední lékař. Snahou je především zrychlení klinických prohlídek. Praxe však ukazuje, že v sezoně je důležité provedení prohlídek na stanovištích, která mají pozitivní nález spor v měli, dokud ještě trvá snůška. V této době je možnost přenosu původce onemocnění velmi omezená a dle mého názoru není v rámci jedné sezony za trvající snůšky důležitá rychlost těchto prohlídek, ale především jejich kvalita a důslednost.
Kultivační vyšetření měli na přítomnost původce onemocnění je podle mého názoru metoda výhodná. Na rozdíl od vyšetření měli na varroózu, které je v posledních letech naprosto bez souvislosti s následující včelařskou sezonou. Kultivační vyšetření měli totiž umožňuje zacílit klinické prohlídky jen na ta stanoviště, kde to má smysl. Prohlížet všechna včelstva v ochranném pásmu je v praxi neproveditelné, a navíc nemá význam.
Samozřejmě, pokud se to do budoucna včelaři naučí, budou mít kvalitní informace, jak se při objevení klinických příznaků zachovat, nebudou chtít od státu žádné náhrady, nemusí se podle mého názoru veterinární správa v této oblasti dále angažovat. Do té doby je však její role na místě, jakkoli jsem s autorem článku ve shodě, že je třeba větší diskuze a že místo strašení je třeba dát včelařům kvalitní informace. V tom by mohla a měla práce veterinární správy sehrát pozitivní roli.