Každého asi napadne, že jedinou cestou, jak získat včelařské nástupce, je spolupráce se školami s cílem získat mládež mezi nás. Není to proces jednoduchý už proto, že neexistuje a v podstatě ani nemůže existovat návod, jak malé žáčky ke včelaření přilákat, protože místní podmínky jsou vždy různé. Jednou z možných cest by však mohla být stránka mladých včelařů v časopise MODERNÍ VČELAŘ a při troše fantazie by mohla být i malým pomocníkem, jak ve včelařských kroužcích se školní mládeží pracovat.
Nemám přesnou informaci, kolik existuje kroužků. Může jich být něco kolem šedesáti. Každý z nich vznikal za jiných podmínek a jednodušší s náborem žáků to měli asi učitelé. Je to také nejčastější profese mezi vedoucími existujících kroužků.
Kantořina byla i v minulosti vždy spojena se včelařstvím. V dnešní době je však mezi učiteli více žen a ty, jako každé jiné zaměstnané ženy, zabezpečují především chod domácnosti a včelaření je jim vzdálenější. Nezbývá tedy nic jiného, než aby se do pedagogické činnosti zapojili včelaři. Mluvím o pedagogické činnosti, protože funkce vedoucího kroužku se jí velmi přibližuje.
JAK VČELAŘSKÝ KROUŽEK ZALOŽIT?
Už jsem se zmínil v úvodu, že jednoduchý či univerzální návod neexistuje. Jako příklad uvedu založení včelařského kroužku u nás. Připomínám, že nejsem učitel a že do školy jsem se musel postupně „prokousávat“. Nejprve k učitelkám a potom, s jejich pomocí, k dětem. Abych mohl o založení kroužku uvažovat, musel jsem nej dříve získat přízeň dostatečného počtu dětí a vyvolat v nich z počátku zvědavost, kterou bylo nutno proměnit v konečný zájem.
Konkrétně to probíhalo tak, že po domluvě s jednou paní učitelkou naší základní školy jsem si připravil přednášku o včelách a včelaření a v rámci hodin přírodopisu jsem ji dětem přednesl. Součástí přednášky byl video¤lm
„Kdopak by se včely bál“ a povídání o včelách i o práci včelaře. Jako názornou ukázku živých včel s matkou jsem předvedl zasklenou sekci pro jeden rámek. Děti z počátku vnímaly přednášku jako příjemné vybočení ze stereotypu a zpestření výuky, ale výsledkem experimentu bylo, že se mnou začalo několik žáků navštěvovat včelín.
Přednášková činnost ve škole je i účinná forma náboru žáků k doplňování početního stavu existujících kroužků a přednášky včelařů v 5. třídách se mě staly každoroční periodickou činností.
CO BY MĚLA STRÁNKA PRO MLADÉ OBSAHOVAT?
Témata by měla být zajímavá pro školní mládež. Je jen otázkou, jestli se nám podaří vniknout do dušičky malého školáčka. Námětů ze života včel se nabízí nekonečně mnoho.
Z výše uvedeného je patrné, že posláním a nemalým úkolem včelařů je nejen pečovat o stávající včelařský potenciál, co se týká samotných včelstev, ale stejnou – ne-li důležitější roli – je nutno sehrát ve výchově nastupující generace k zachování a rozvíjení stávajících hodnot. V této souvislosti by neměla zůstat opomenuta úvaha o hodnotách, které nám včely přináší.
Touto úvahou tedy otvíráme první stránku pro mladé moderní včelaře na straně 29.
Motto: Ze včelaření jsem se naučil přírodu více milovati a znáti, než z mnoha knih učených.
Jan Amos Komenský