Včelařský národ už je natěšen a listuje v kalendáři, na kdy připadá víkend pro jarní prohlídku. I když… Jak se stále přesvědčuji, včelaři pilní, jak včelky, se věnují kromě svého hlavního hobby většinou ještě spoustě jiných věcí.
Příznačný byl můj nedávný rozhovor s technikem Zemědělské fakulty: Já: A kolik těch včel máte? On: Moc ne, do deseti. Víc bych nestihl. Já: No jo, říkal jste, že máte těch 80 hektarů a ovce. On: Právě, a taky tam mám daňky. Já: Tak teď v zimě si přece jen trochu odfrknete. On: To moc ne, jak dělám u nás v obci toho starostu, tak přelom roku je vždycky hektický. Typická situace.
Neznám snad včelaře, který by měl jen včely. Zrovna, když píšu tento úvodník, tak se dozvídám, že pětinásobný mistr republiky v přípravě bramborového salátu v Měříně Martin Pánek je jen tak mimochodem včelař, a protože by toho měl ještě málo, tak rovnou vede včelařskou organizaci v Jeseníku a samosebou má své zaměstnání. Klasika.
Jiný včelař si kromě svého zaměstnání lékaře přibral i kandidování na českého prezidenta, aby měl své dny skutečně naplněné.
Od věci proto nebylo nedávné kázání na svátek svatého Ambrože – včelařského patrona, když pan farář Jan Peter Madár začal v Růženeckém kostele bratří petrinů ve smyslu, že bychom se od včel mohli učit ledasjakým ctnostem. Pak ale mimo tradici dodal, že bychom neměli dopadnout jako ony, které se léto co léto sběrem pylu a nektaru upracovávají k smrti.
Tak si to pamatujme a neberme si toho letos na svá bedra tolik, že se nebudeme moci zastavit a říci si, jak je louka před česny prima místem pod sluncem a že vůbec není špatné být na světě.