Museli jsme prodělat tvrdé stoleté poznávání (a s námi celá střední Evropa), při kterém jsme se ubíjeli ve vymýšlení dalších úlů, rámkových měr, způsobů uteplení a tak dále. Ostatní svět šel cestou bez vymýšlení úlů a rámkových měr a mohl se věnovat plně skutečnému včelaření – samotné technologii, tedy vlastnímu chovu, plemenitbě, zpracování produktů a další činnosti.
V našem třídílném seriálu se pokusíme blíže nahlédnou do doby před sto léty, plné změn, nadšení, očekávání a zklamání. V prvním článku Vás seznámíme s poznatky včelaře, který porovnává onu dobu u nás a po vystěhování do Austrálie a Jižní Afriky.
ÚSUDEK ZKUŠENÉHO ZNALCE O AMERIKÁNECH
Z listu našeho proslulého vystěhovalce Vladislava Boučka z Jižní Afriky, ve kterém v roce 1903 píše Františku Adamcovi1 zajímavé postřehy
Když jsem přišel do Austrálie a seznal jsem Langstrothův úl, a práci v něm pro včelaře, tu viděl jsem i rozdíl ve včelaření v Dzierzonu resp. v Berlepši proti Langstrothu asi takový, jaký u rolníka při mlácení jedním cepem proti parní mlátičce.
Když jsem s otcem konal jarní prohlídku (úplnou), tu 6–7 úlů za den byla slušná práce a byli jsme unaveni oba. S Langstrothovými úly byla mně jedinému denní prací prohlídka 25 až 30 úlův, a tu mně ještě zabralo plnou polovici času pátrání po hniloplodu, jímž byl včelín prvá čtyři léta nakažen. Po vyléčení hniloplodu měl jsem práci daleko snadnější.
Při odebírání medu ze stojanů ve vlasti asi 100 liber2 vytáčeného medu aneb 150 liber plástového medu zabralo nám dvěma slušný díl dne. Z úlů Langstrothových odebral jsem samoten denně 600 liber s příslušnými vedlejšími pracemi, jako chytáním a umístěním několika rojův apod. Když byla hojná snůška z jablkového boxu, odebral jsem až 900 liber denně sám jediný. S jedním pomocníkem, který mi odvíčkoval plásty a točil medometem, odebral jsem až 1 500 liber denně.
Další otázka je výroba úlův a rámků. Náš středoevropský směr jest, dáti zrobiti úle u malého řemeslníka ruční prací. U nás práce ruční vynáší se nad práci strojovou, výrobky tovární se haní a zlehčují. Jinak v Americe. Jako v odvětvích jiných, tak též i u včelích obydlí přešla výroba do rukou velkotovárních, z nichž světovou pověsť má ¤rma Rootova v Medině (Ohio). V jeho závodu studují se úly v praktickém upotřebení po léta vynikajícími včelaři specialisty do nejmenších podrobností. Na vše se béře ohled: na účinky slunce, vzduchu, vlhka, deště, na vlastnosti dřeva a jiných látek potřebných v úle.
Život i konání včely studuje se tu do nejmenších podrobností a každá i nejmenší složka v úle jest posuzována ze dvojího stanoviska, aby co nejlépe vyhověla včelám i včelaři. Na základě dlouhých a podrobných zkušeností sestaví se model a ku výrobě jeho, jdoucí do statisícův, opatří se exaktní stroje obráběcí a výsledek jest: jednotlivý odběratel obdrží za lacinou cenu účelný a po léta vyzkoušený úl, jehož části mají přesnosť hodinového stroje a práce v něm jest pohodlná pro včely, a potěšením pro včelaře. Naše ručně pracované úly jsou mnohem dražší, nestejné, části nedají se vyměniti, každou chvíli něco vázne, někde něco se bortí nebo nepřiléhá, každý mistr přidá neb ubéře něco dle své hlavy a tyto novoty jsou časem tak bezúčelné, jak účelnými se zdály.
Abych se vrátil zase k původní věci: Moje mínění jest,že by se otázka širokých rámků proti úzkým a vysokým rozřešila nejlépe, kdyby zemské ústřední spolky objednaly větší počet (nejméně 20) původních amerických úlův u Roota a by daly po jednom na každou pozorovací stanici a p. Fialovi jako správci zbytek. Jsem přesvědčen, že přítel Fiala3 (i Boháč4) po roce objedná pro všechny své včelky amerikány a posavadní stojany že složí na nejzadnější půdu. Jen ať je uschová dobře pro historickou čásť budoucích včelařských výstav. Budoucí generace včelařská bude z nich míti o výstavách takové potěšení, jako my máme ze špalku zhotoveného „Letha Panie 1809“, anebo ze síta, jehož starý dědeček užívá „ku přehlížení“. Otázka zazimování bude se musiti ovšem u nás pro úly amerikány studovati a myslím, že bude třeba pro zimu úl o dvojitých stěnách, nebo pro zimu že se opatří zvláštní větší bedna s česnem, do níž se úl vloží a vnitřní prostor slamou nebo mechem se vycpe. Pro pokusy radím opět „Zem. ústř. spolkům“ objednati úly původní a neohlížeti se na „nechání peněz doma“, „nezanášení do ciziny“ atd. Originální úle jsou pro vzorek nevyhnutelně potřebny; jsouť, jak jsem se již zmínil, výsledkem nejméně čtyřicetiletých zkušeností soustavně sbíraných; vzdálenosť rámků, tloušťka louček atd., vše jest zařízeno dle přirozenosti včel, aby nedělala spojek, přestavků, přílepků, sborcených a nastavených plástů. Malá chyba v té či oné míře, třebas jen o milimetr, kterou i nejpečlivější truhlář udělá, a úl ztratí výhodu. Dle originálu pak se budou moci domácí mistři pustiti do napodobení, snad se více vzoru přiblíží, nežli z kresby.
Jak píšete, drahý pane, stojany nevyhovují a tendence přirozeně obrací se ku širokým, velikým rámům a k úlům horem přístupným.
Mé osobní mínění však jest: Nesestrojujte nového úlu s novou měrou, nýbrž přijměte této soustavy nejužívanější ve světě úl a tím jest bez odporu Rootův upra vený Langstroth. Jestiť, jak řečeno, výslednicí čtyřicetiletých pokusů snad tisícův amerických včelařů-specialistů. Vnitřní zařízení nepotřebuje změny pro Čechy a Moravu, pouze ku zazimování musil by se zevnějšek přiměřeně upraviti.Se zavedením úlu toho, doufám, že se naše české včelařství rozšíří, neboť se zmenší následující vady posavadního včelaření:
1 Drahota úle. Úplný Langstroth jest jednodušší, a proto i lacinější, nežli úplný normální úl českomoravský.
2 Zmenší se práce s úlem. Počet hodin věnovaných celo-roční práci v jednom úlu zmenší se o 2/3 až 3/4, což bude výhodno každému včelaři s obmezeným časem k dispozici, duchovním, učitelům i rolníkům.
3 Zmenší se počet bodů včelích. Rychlejší prací a snadnou dosažitelností kouřem ze smokru horem zmenší se počet žihnutí a včelař tak snadno neztratí rozvahu a náklonnosť ku včelám.
4 Při jiných poměrech stejných zmenší se procento ztrát včelstev zazimováním, neboť dosti včel na malých rámkách zmírá v zimě hlady, protože se nemohou pře-sunouti přes mezeru mezi loučkami na nejbližší plné plásty. Toho při velikých rámech nebude. Z důvodů těch odporučuji na základě nabytých zkušeností původní úly Langstroth-Rootovy.
V časopisu „Včela moravská“, ročník 1904, vyhledal a přepsal Ing. Petr Texl
1 Adamec František (1866–1946), kaplan v Bystrci u Brna, farář v Havraníkách u Znojma. Udržoval styky se zahraničními včelaři, znalec úlové otázky, odborný včelařský spisovatel.
2 1 libra = 0,454 kg.
3 Fiala Ludvík (1862–1934) ředitel školy v Dědicích u Vyškova, zakladatel plemenného chovu včelích matek na Moravě, šéfredaktor Včely moravské, spisovatel, správce včelařských pozorovacích stanic.
4 Boháč Jan (1863–1939) učitel v Plané nad Lužnicí, správce včelařské pozorovací stanice, učitel včelařství, odpůrce úlů přístupných vrchem.