Moderní včelař 1/2014

Ivan Černý

2014/1/4

právě čtete 59. číslo Moderního včelaře, časopisu, který završil svůj desátý ročník a vstupuje do ročníku jedenáctého. Za tu dobu jste v časopisu mohli nalézt – alespoň podle naší databáze – celkem 1056 článků od 259 různých autorů.

číst článek

Tomáš Heller

2014/1/4

číst článek

Richard Jones

2014/1/5

Fond založila sama Eva Crane a po její smrti v roce 2007 mu připadlo její dědictví. Výzkumná práce Dr. Evy Crane byla velmi precizní a měla vždy za to, že zaznamenávání informací tak, aby původní materiál mohl být použit dalšími generacemi, je živou součástí její práce. Během svého života publikovala více než 300 zpráv a článků a přispívala do mnoha knih, které mají ve svých knihovnách milovníci včel po celém světě.

číst článek

Kristina Millerová

2014/1/5

O tom, že je včelí plást svým způsobem uměleckým dílem, nikdo z nás nepochybuje. Slovenské včely to, s pomocí slovenského umělce Tomáše Gabzdila Libertínyho (nar. 1979), dokonce dotáhly až k samostatnému exponátu v MoMA (Muzeu moderního umění) v New Yorku! Jejich dílo – Váza z včelích plástů „Vyrobeno včelami“ – je zde ke zhlédnutí v rámci výstavy nových směrů současného designu „Applied Design“.

číst článek

- redakce

2014/1/5

číst článek

Květoslav Čermák

2014/1/6

Dne 6. ledna 2014 uplynulo 130 let od úmrtí objevitele principů dědičnosti Johanna Gregora Mendela. Mendel měl už v mládí velmi blízko ke včelaření a v době, kdy byl opatem Starobrněnského kláštera, také včelařil a zabýval se i měřeními a experimenty se včelami. Proto si zaslouží připomenutí jeho života a přínosu pro náš obor aspoň tímto krátkým článkem.

Mendel pocházel z německé rodiny z malé vesničky Heinzendorf (nyní Hynčice, součást obce Vražné na novojičínsku) v jižním Slezsku. Narodil se 20. 7. 1822. Johann měl dvě sestry, starší Veroniku a mladší Terezii. Ačkoliv rodina Mendelových měla malé hospodářství, žila skromně. Johann už na obecní škole v Hynčicích jevil zájem o přírodní nauky, toužil po vzdělání a chtěl se věnovat studiu. Nejprve navštěvoval piaristickou školu v Lipníku nad Bečvou (1833–1834) a poté gymnázium v Opavě (1834–1840). Rodiče mu hradili ubytování a poloviční stravu. Otec Anton se však v r. 1838 vážně zranil při práci pro vrchnost v lese a od té doby byl upoután na lůžko. Rodiče proto Johanna ve studiích nemohli dále podporovat. Jako jejich jediný syn měl převzít hospodářství. Rozhodl se ale pro pokračování ve studiu. Johann si musel v Opavě přivydělávat doučováním. Těžké fyzické a duševní vypětí ovšem u něho vyvolalo v r. 1839 vážnější onemocnění a studium na několik měsíců musel přerušit. Přesto studium úspěšně dokončil. Hospodářství Mendelových převzal Johannův švagr Alois Sturm, manžel Veroniky.

V r. 1840 se Johann přihlásil na Filozofický ústav při univerzitě v Olomouci, aby si dokončil středoškolské vzdělání potřebné před studiem na univerzitě. V Olomouci se musel učit česky, měl nedostatek financí. Ale nenašel tam práci a dostal se do ještě vážnější krize než v Opavě. Vrátil se tedy domů, kde zůstal zbytek roku. Další rok se na studia v Olomouci znovu přihlásil. Práci již našel a k tomu mu finančně pomohla tehdy třináctiletá sestra Terezie tak, že se zřekla části svého věna ve prospěch bratra.

Celý článek je v tištěné a elektronické verzi Moderního včelaře.
Toto číslo Moderního včelaře si můžete zakoupit

- redakce

2014/1/8

číst článek

- redakce

2014/1/9

V roce 2014 pořádá PSNV-CZ již XI. ročník letních škol nástavkového včelaření. Letos jsou školy rozdělené do tří stupňů náročnosti jak z hlediska znalostí a dovedností přihlášených, tak i z pohledu vedení výuky. Výuku povedou zkušení lektoři PSNV-CZ.

I. stupeň pro začínající včelaře je vhodný pro včelaře a zájemce o včelaření, kteří si osvojí základy včelaření, včetně používání pomůcek. Vyzkouší si, jak vést včelstvo v prvním roce včelaření, jak vytočit první med, jak se starat o voskové dílo a jak sledovat zdraví včel.

II . stupeň pro středně pokročilé doporučujeme pro včelaře, kteří již včelaří a hledají odpovědi a inspiraci pro zdokonalení svého včelaření. Velký důraz bude věnován praktické tvorbě oddělku, odchovu matek a množení včelstev na včelnici. Cvičení budou také na téma prevence, kontrola a zdolávání nemocí včel, dále bude zařazeno téma získávání včelích produktů, včetně sledování kvality.

III . stupeň pro pokročilé je vhodný pro zkušené včelaře, kteří si chtějí osvojit nové metody chovu včel, včetně poznatků z velkých farem v ČR a ze zahraničí. Je určen pro včelaře, kteří uvažují o vybudování většího provozu. Kromě praktických cvičení z tvorby oddělků a odchovu včelích matek budou zařazena i cvičení z diagnostiky včelích nemocí a mikroskopování. V pasáži o včelích produktech budou cvičení zaměřena na sledování kvality produktů a nezapomeneme ani na obchod a marketing.

číst článek

Ivan Černý

2014/1/10

Bee World 9/2013

V úvodníku se vědecký ředitel IBRA dr. Norman Carreck zamýšlí nad budoucností programu COLOSS . Od poslední konference v Halle (2012) jeho financování dospělo ke konci. Výkonný výbor konstatuje, že projekt je velkým úspěchem. Jmenujme například spolupráci mnoha vědců, vydání manuálu Beebook, standardizování metodiky vyhodnocování ztrát včelstev a několik publikací v Journal of Apicultural Research. Projekt interakce genotypu včely a prostředí, ve kterém je zapojeno 16 evropských laboratoří, je první studií v takovémto rozsahu spolupráce. Součinnost mnoha laboratoří je nutná pro dostatečně velké měřítko polních pokusů, např. pro vyhodnocení účinku neonikotinoidů na včely a trubce. Pro získání nových grantů je potřeba formálnější organizace, a proto se COLOSS přetvořil v neziskovou organizaci se sídlem ve Švýcarsku. Jeho hlavní cíle budou nadále zlepšování podmínek života včel a udržitelné zmírňování úbytku a ztrát včelstev.

Celý článek je v tištěné a elektronické verzi Moderního včelaře.
Toto číslo Moderního včelaře si můžete zakoupit

Kristina Millerová

2014/1/11

Nyní je ve Spojených státech zhruba 125 tisíc včelařů, přičemž většina z nich má méně než pětadvacet úlů. Celkový počet včelstev v roce 2012 byl zhruba 2,62 milionu. Zajímavé je, že v roce 1945 bylo ve Spojených státech včelstev dvakrát tolik. Za komerčního včelaře se zde považuje člověk s více než třemi sty úly. Vzhledem k tomu, že v současné chvíli pobývám v Minnesotě, zajímalo mě, jak se včelaří právě tady.

Troška historie na úvod

Ne všichni možná vědí, že včela medonosná se na americkém kontinentu původně nevyskytovala a byla do Ameriky přivezena z Evropy. Šlo tudíž o hmyz, který byl pro zdejší indiány něčím zcela novým, a i proto se zde včelám dlouho přezdívalo „mouchy bílého muže – white man´s flies“. První včely se na nový kontinent dostaly nejspíše z Anglie v r. 1622, kdy byly přivezeny do Virginie. V r. 1636 už se včely vyskytovaly ve státě Masachusetts a postupně se rozšiřovaly přes Connecticut, Pennsylvanii, Michigan, Missouri, Indianu, Iowu, r. 1800 dosáhly až do Arkansasu, Oklahomy, Texasu a Wisconsinu. Přes hory na středozápadě se včely šířily pomaleji. V r. 1843 se ještě údajně nevyskytovaly žádné včely na západ od Kansasu. S příjezdem Mormonů do Utahu v r. 1848 byly včely dovezeny až sem a postupně se šířily dále na západ. V r. 1853 byly včely převezeny přes oceán i do Kalifornie.

Minnesota leží zhruba uprostřed na severním okraji Spojených států a sousedí s kanadskými provinciemi Ontario a Manitoba. Přestože klima je zde poměrně drsné (pozdní, krátké jaro, velmi teplé léto, krátký podzim a drsná dlouhá zima) a med se zde stáčí pouze jednou ročně, patří spolu se sousedními státy a Kalifornií s Floridou mezi pět největších producentů medu v zemi. Severní Dakota, Jižní Dakota a Minnesota dohromady v roce 2012 vyprodukovaly skoro třicet tisíc tun medu, což je 41 % z celkové produkce medu ve Spojených státech. Příroda je zde rozmanitá, skýtající hodně zeleně, stromů a jezer. Podmínky jsou dosti podobné podmínkám střední a severní Evropy. Průměrné roční výnosy na úl se pohybují kolem 22–45 kg medu.

Také samotné včelaření je v Minnesotě i u nás velmi podobné, nicméně některé věci se drobně liší, nebo mně alespoň přišly zajímavé. A právě na ně se chci zaměřit.

Celý článek je v tištěné a elektronické verzi Moderního včelaře.
Toto číslo Moderního včelaře si můžete zakoupit

Jaroslav Prýmas, Jiří Matl

2014/1/17

Na brněnské Mendelově univerzitě se začátkem ledna konalo již šesté setkání uživatelů a sympatizantů Varroa monitoring systému (VMS). Hlavním hostem byl tentokrát Dr. Robert Brodschneider z Univerzity v rakouském Grazu.

Robert Brodschneider seznámil české publikum se statistikami zimních ztrát a rizikovými faktory úhynů včelstev, které sleduje v Rakousku a v celé Evropě v rámci zapojení do mezinárodního projektu Coloss.

„Když v roce 2006 uhynulo zkušenému včelaři Davidovi Hackenbergovi 80 % včelstev z jím chovaných třech tisíc (tedy 2 400), byl to impulz k tomu, aby se úhyny začaly systematicky sledovat. Jev byl nazván CCD (Colony Colaps Disorder) neboli syndrom náhlého zhroucení včelstev. Projevuje se především tím, že ze včelstva zmizí všechny dělnice a zůstane v úle pouze matka a plod. Čím je to způsobeno? Na to se nyní vědci po celém světě snaží přijít,“ uvedl svou přednášku Dr. Robert Brodschneider.

Při pohledu na mapu Evropy byly v minulé zimě (2012/2013) zaznamenány největší ztráty na britských ostrovech a v některých částech Skandinávie.

V Rakousku je 24 400 včelařů, kteří chovají 367 500 včelstev. Posledních dvacet let počty včelařů a včelstev ubývaly, ale v posledních dvou letech klesající graf začal opět stoupat. Zimní ztráty včelstev byly podle údajů včelařů v roce 2012/13 kolem 17 %, zatímco o rok dříve na jaře roku 2012 to bylo v průměru 25 %.

Celý článek je v tištěné a elektronické verzi Moderního včelaře.
Toto číslo Moderního včelaře si můžete zakoupit

Jaroslav Prýmas

2014/1/20

Frekventanti kurzu Včelař-Farmář se v rámci stejnojmenného projektu na podzim minulého roku vypravili na exkurzi do profesionálních provozů. Účastníci mohli porovnat různou úroveň technologií a metodiky vedení chovu a současně vyzpovídat majitele včelích farem. Navštívili celkem pět provozů, od menších rodinných podniků až po farmu Jana Kolomého, která chová 1300 včelstev.

Zastavení I. – U výrobce technologie a truhláře

První zastávka vedla na Vysočinu. Ing. Tomáš Jaša z Kněže u Světlé nad Sázavou chová většinu ze svých 150 včelstev na Kolínsku u řeky Cidliny. Sdělil přítomným, že se vyplatí včelstva chovat i 60 km daleko od základny, pokud za to stanoviště stojí. „Desetiletým vývojem jsem se dopracoval k polovičním Langstrotovým nástavkům pro medník v kombinaci s vysokým plodištěm. Už to takto zachovám. Varianta se mi osvědčila především kvůli hmotnosti medníkových nástavků – vlastním zádům a možnostem vytáčení,“ vyjádřil se k úlové otázce.

Názornou ukázkou na jeho farmě byla impregnace nástavků parafínem v kotli, který sám vyrobil. V druhém kotli předvedl vyvařování vosku s následným oddělení vosku od košilek v odstředivce – rovněž vlastní výroby. Koloběh vlastního vosku pak finalizuje v komerčně vyráběném lisu na mezistěny. Důležitým zdrojem příjmů Tomáše Jaši je rovněž výroba úlů.

Zastavení II. – U chovatele matek a šlechtitele

„Již od dob začátku mého včelaření mě bavilo šlechtění včel a chov matek. S Vigorem jsem začal v devadesátých letech, když jsem působil na Slovensku, kdy jsem pomocí inseminace z několika chovatelsky zajímavých linií položil základ tomuto kraňskému kmeni,“ uvedl Ing. Květoslav Čermák, který má „včelí podnikání“ založené převážně na produkci inseminovaných matek. Největší podíl genů v nově vznikajícím kmeni měl zpočátku karpatský kmen Vučko a nejdůležitějším výběrovým kritériem byl čisticí pud.

Celý článek je v tištěné a elektronické verzi Moderního včelaře.
Toto číslo Moderního včelaře si můžete zakoupit

Bernard Pavera

2014/1/22

Vážení všech úlů na stanovišti má pro můj provoz několik funkcí v různých obdobích sezony. Všechny mají společné to, že zjistím stav včelstva bez jeho otevírání, minimalizuji zásahy a naopak objevím případné problémy včas. Je-li vše v pořádku, včelstvo zbytečně nevyrušuji. Řeší se pouze extrémy.

Celý článek je v tištěné a elektronické verzi Moderního včelaře.
Toto číslo Moderního včelaře si můžete zakoupit

Pavel Fiľo

2014/1/23

Georg Eiblmayer st.: „Úspešné včelárenie pri trvalej znáškovej pohotovosti silných včelstiev, bez rojov.“

Článok opisuje prevádzkovú metódu, ktorá je založená na vybudovaní a vedení silných včelstiev, ktoré bežnou technológiou včelárenia nedosahujeme. Jedná sa o technológiu prevádzkovanú v úli zvanom „švábsky ležan“ a autor tohto článku má za cieľ preniesť tieto myšlienky a postupy do dnešného nízkonástavkového úľa typu Farrar (rámiková miera Langstroth 448 x 159 mm). Metóda je vhodná hlavne pre stabilné stanovište, kde odložence lietajú na opačnú stranu ako hlavné včelstvá a včelár má k dispozícii okrem jarnej znášky po istej pauze aj znášku z lesa. Filozofia prevádzkovej metódy je vhodná hlavne pre komerčné včelárenie, nakoľko podáva pomerne jasné postupy v závislosti od vývinu včelstva a pri jej zvládnutí sa včelstvá nemôžu rojiť. Základom metódy je, pri dosiahnutí plodového maxima, vytvorenie materského odloženca, ktorý lieta na opačnú stranu ako materské včelstvo. Pôvodné včelstvo bez výchovy otvoreného plodu následne plne využije rannú znášku, aby po nej začala v ňom následne klásť nová matka. Materský odloženec je neustále podporovaný v rozvoji kŕmením a používa sa na posilňovanie materského včelstva pre využitie lesnej znášky. Plne využitá zásada: Med robí včely a včely robia med. Nakoniec po ukončení znáškovej sezóny sa obidve včelstvá spoja do silného zimujúceho a cyklus sa na ďalšiu jar opakuje.

Celý článek je v tištěné a elektronické verzi Moderního včelaře.
Toto číslo Moderního včelaře si můžete zakoupit

Zdeňka Cutáková

2014/1/28

MUDr. Philipp Terč se narodil 30. března 1844 v Prapořišti (dříve Braunpusch), v malé vesničce blízko Kdyně, která byla v té době součástí rakouského císařství. Philipp Terč byl synem Johanna Tertsche a Barbary Štěpánové, proto jeho původní jméno bylo Tertsch, jak je zaznamenáno v státním archivu v Plzni.

MUDr. Philipp Terč byl revmatik a trpěl intenzivními bolestmi kloubů, ale nemohl proti tomu nic dělat, i když byl uznávaným všeobecným lékařem v Mariboru ve Slovinsku, kam se přestěhoval a kde vykonával svoji praxi. Jednoho dne v roce 1868 ho pobodalo několik včel a k jeho překvapení od tohoto okamžiku jeho bolesti začaly postupně mizet a svaly se začaly znovu hýbat. Tato osobní zkušenost na něj zapůsobila. Začal věřit, že klinické studie v Rusku, v roce 1864, od MUDr. M. I. Lukomskiho o terapeutických účincích včelích žihadel je třeba brát vážně a rozhodl se, že je podrobí vědeckému výzkumu.

Celý článek je v tištěné a elektronické verzi Moderního včelaře.
Toto číslo Moderního včelaře si můžete zakoupit